Přeskočit na hlavní obsah

Pekáč buchet - Kateřina Petrusová


Klááááro, stačí jen málo a budeme páááár.. Písnička, kterou hlavní hrdinka Klára naprosto nesnáší. Co nesnáší ještě víc, je jakýkoli sport.. Naopak bezmezně miluje pečení, vaření a hlavně samotné jídlo! A tím se také živí - píše o něm do časopisu, objíždí a hodnotí restaurace.. Ovšem její nejlepší kamarádku Míšu píchne včela a ona dostane alergickou reakci. A tak musí na jeden den převzít i její práci v časopise a udělat rozhovor se světovým sportovcem Matoušem Kopřivou. Ten se živí lezením po zamrzlých vodopádech a žádný pohyb mu není cizí. Navíc má tak sexy tělo! Proto není divu, že ačkoli je Klára zpočátku hodně skeptická, nakonec podlehle jeho laškování a začnou spolu chodit.. Jenže každý sport je nebezpečný a jednoho dne se Kopřiva ocitne v nemocnici s přerušenou míchou...

Tuhle knížku jsem si stáhla v PDF do mobilu, kam si stahuju jen takové oddechovky, které můžu otevřít jednou za čas, když se nudím někde v MHD nebo na nehtech. Tahle knížka byla víc než oddechová, byla uplně nejoddechovější! Děj byl naprosto předvídatelný, typická love story.. Na cbdb jsem jí přidělila tři hvězdičky a to ze 3 důvodů..
1. Je psána velice humorně, občas jsem se musela zasmát i nahlas - což byl trochu problém vzhledem k tomu, že jsem ji četla tak na veřejnosti.
2. Děj mě začal bavit až na 130 stránce (ze 160), kdy se Kopřiva ocitl v nemocnici (moc se mi líbí, že Klára jej celou knihu nazávala "Kopřivou" i když spolu chodili..) Protože takový vývoj událostí jsem nečekala a velmi mě překvapil.
3.Velkou zajímavostí knihy je, že na každém začátku kapitoly je jeden recept.
Takovou knihu bych doporučovala v létě na pláž, kdy se budete slunit s drinkem v ruce.

Poslouchala jsem, i když jsem to nechtěla slyšet, protože mě to prostě bolelo. Potřebovala jsem pár měsíců, možná let, neslyšet nic o Kopřivovi, ani o kopřivách, kopřivovém čaji nebo kopřivovém špenátu. Nejspíš ani o hluchavkách, protože jsou to v podstatě srabácké kopřivy.
Štítky:

Komentáře

  1. Creencia29. března 2015 v 13:17

    Tak s knižní jmenovkyní máme tu nelibost k té písničce společnou! :D Jinak určitě to není typ literatury, kterou bych četla- ani na té pláži... ale ten poslední odstavec se mi strašně líbí! "Hluchavky jsou v podstatě srabácké kopřivy"....

    OdpovědětVymazat
  2. Lů30. března 2015 v 18:17

    Mně se ten děj líbí... :) Jak píšeš - jako oddechová kniha to musí být fajn. :) Občas je třeba něco nenáročnýho. :) A ten poslední odstavec je skvělý. :))

    Jsem ráda, že jsi mě pochopila... jsi první! :D Nikdo nemohl pochopit, proč jsem tu přihlášku vyplnit prostě nešla a všichni, že je ten postup super. :D Ale kdyby nechali postoupit jen původních 10, tak jsem tam prostě nebyla... pořád jsem si říkala, že mám svoji hrdost a šla jsem domů. :D :D Ale těžko se to popisuje, no… :)

    OdpovědětVymazat
  3. Michellee1. dubna 2015 v 17:17

    ďakujem za super tip, ešte viac ma láka, že je kniha dostupná v pdf, asi to začnem čítať aj ja!! :)

    Michellee's kingdom

    OdpovědětVymazat
  4. stuprum2. dubna 2015 v 21:39

    Bomba kniha a divím se, že už není štítkována jako klasika.. podle anotace.. vodopády, sportovci a těla... nejspíš nezvyklá kombinace pro nenasytné ženy. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...
10 komentářů
Další informace

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...
13 komentářů
Další informace

Jsi moje mrtvá touha

- Ale, došla jsem k závěru, že když jsme zatím neměly štěstí, tak na nás opravdu musí čekat někdo ještě lepší. - Přesně to si říkam já! I když je to teď těžké přijmout, protože mé srdce stále věří tomu, že to pravé štěstí jsem měla mít se Zarosteným. Ale mozek ho pořád přesvědčuje, že ne. A jak to časem přebolí, tak se srdce nechá přesvědčit. S polečně s Modroočkou jsme zahájily těžký boj - snažíme se mozkem přeprat naše srdce. Na to, aby mozek vítězil, je asi ještě brzy. Ale myslím, že malé vítězství se mu dostálo už tímhle. Že jsme si připustily, že nás čeká ještě mnohem něco lepšího, než bylo. Připomnělo mi to jeden citát, který jsem milovala po rozchodu se Záchranářem . "Představ si, jaké štěstí zažiješ s tím pravým, když i s těmi ostatními jsi byla na vrcholu blaha." A je to tak- strašně se těším na ty okamžiky, kdy budu vědět, že už nemůžu být šťastnější. Na to, až bude všechno nechutně růžové, jak psala Modroočko . Už teď mám za sebou spoustu krásně růžových ...
13 komentářů
Další informace