Přeskočit na hlavní obsah

Pekáč buchet - Kateřina Petrusová


Klááááro, stačí jen málo a budeme páááár.. Písnička, kterou hlavní hrdinka Klára naprosto nesnáší. Co nesnáší ještě víc, je jakýkoli sport.. Naopak bezmezně miluje pečení, vaření a hlavně samotné jídlo! A tím se také živí - píše o něm do časopisu, objíždí a hodnotí restaurace.. Ovšem její nejlepší kamarádku Míšu píchne včela a ona dostane alergickou reakci. A tak musí na jeden den převzít i její práci v časopise a udělat rozhovor se světovým sportovcem Matoušem Kopřivou. Ten se živí lezením po zamrzlých vodopádech a žádný pohyb mu není cizí. Navíc má tak sexy tělo! Proto není divu, že ačkoli je Klára zpočátku hodně skeptická, nakonec podlehle jeho laškování a začnou spolu chodit.. Jenže každý sport je nebezpečný a jednoho dne se Kopřiva ocitne v nemocnici s přerušenou míchou...

Tuhle knížku jsem si stáhla v PDF do mobilu, kam si stahuju jen takové oddechovky, které můžu otevřít jednou za čas, když se nudím někde v MHD nebo na nehtech. Tahle knížka byla víc než oddechová, byla uplně nejoddechovější! Děj byl naprosto předvídatelný, typická love story.. Na cbdb jsem jí přidělila tři hvězdičky a to ze 3 důvodů..
1. Je psána velice humorně, občas jsem se musela zasmát i nahlas - což byl trochu problém vzhledem k tomu, že jsem ji četla tak na veřejnosti.
2. Děj mě začal bavit až na 130 stránce (ze 160), kdy se Kopřiva ocitl v nemocnici (moc se mi líbí, že Klára jej celou knihu nazávala "Kopřivou" i když spolu chodili..) Protože takový vývoj událostí jsem nečekala a velmi mě překvapil.
3.Velkou zajímavostí knihy je, že na každém začátku kapitoly je jeden recept.
Takovou knihu bych doporučovala v létě na pláž, kdy se budete slunit s drinkem v ruce.

Poslouchala jsem, i když jsem to nechtěla slyšet, protože mě to prostě bolelo. Potřebovala jsem pár měsíců, možná let, neslyšet nic o Kopřivovi, ani o kopřivách, kopřivovém čaji nebo kopřivovém špenátu. Nejspíš ani o hluchavkách, protože jsou to v podstatě srabácké kopřivy.

Komentáře

  1. Tak s knižní jmenovkyní máme tu nelibost k té písničce společnou! :D Jinak určitě to není typ literatury, kterou bych četla- ani na té pláži... ale ten poslední odstavec se mi strašně líbí! "Hluchavky jsou v podstatě srabácké kopřivy"....

    OdpovědětVymazat
  2. Mně se ten děj líbí... :) Jak píšeš - jako oddechová kniha to musí být fajn. :) Občas je třeba něco nenáročnýho. :) A ten poslední odstavec je skvělý. :))

    Jsem ráda, že jsi mě pochopila... jsi první! :D Nikdo nemohl pochopit, proč jsem tu přihlášku vyplnit prostě nešla a všichni, že je ten postup super. :D Ale kdyby nechali postoupit jen původních 10, tak jsem tam prostě nebyla... pořád jsem si říkala, že mám svoji hrdost a šla jsem domů. :D :D Ale těžko se to popisuje, no… :)

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za super tip, ešte viac ma láka, že je kniha dostupná v pdf, asi to začnem čítať aj ja!! :)

    Michellee's kingdom

    OdpovědětVymazat
  4. Bomba kniha a divím se, že už není štítkována jako klasika.. podle anotace.. vodopády, sportovci a těla... nejspíš nezvyklá kombinace pro nenasytné ženy. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...