Přeskočit na hlavní obsah

Přítel není ten, kdo tě polituje, přítel je ten, kdo ti pomůže.

Občas se každému z nás přihodí, že ho dostihne nějaká ta menší deprese. Nebo prostě jen některý den vstane levou nohou a všechno se zdá být v tu chvíli uplně na nic. Vše vám padá z ruky, rozbíjí se, ujede vám autobus/vlak, v tu chvíli začne pršet a váš účes je okamžitě pryč, přinejlepším vás ohodí blátem kolemjedoucí auto... a vy byste si nejraději vlezli zpět pod peřinu a vykašlali se na celý svět. Pak kolem vás projde ale jeden neznámý člověk a usměje se na vás - jen tak, aby vás potěšil.. A najednou se ten den nezdá být zas tak hrozný.
Jsem jako každý jiný člověk a ráda sbírám milé úsměvy nebo komplimenty.. Co ale dělám ještě raději, tak tyhle věci rozdávám. Hlavně proto že vím, jak jeden milý úsměv či hezké slovo, dokáže pohladit na duši a vylepšit den. A nic to nestojí.
Nedávno se mi stalo, že jsem vstávala brzo, málo se vyspala a musela cestovat do mého srdečního města. Upřímně řeknu, že jsem tou dobou nebyla příjemný společník. Ale jak jsem se dostavila do Olomouce, stála jsem před domem na přechodě a podívala se do auta, které mě míjelo. A střetla jsem se pohledem s řidičem, který se za volantem vyklonil a krásně se na mě usmál. Najednou se mi nálada otočila o 180°C minimalně a bylo hned vše lepší - najednou jsem si všímala tajícího sněhu a zářícího sluníčka.
Naopak, když u nás byly každoroční vánoční trhy, kde trávíme vždy dost času u punčů, přišli jsme ke stánku, ve kterém prodávala slečna asi stejně stará, jako já. Očividně byla zmrzlá, protože ten den nebylo žádné vedro, ale měla na sobě tak krásný červený kabát! Takže když nám podávala horký punč, nezapomněly jsme jí ho s holkama vychválit do oblak. A šlo vidět, že se najednou mnohem víc usmívá a že ji ten kompliment aspoň na chvíli v práci zahřál. A mě hřálo, že jsem někomu udělala radost.
Proto neváhejte nikdy a chvalte, když se vám cokoli líbí, rozdávejte úsměvy, když máte dobrou náladu, protože tím k dobré náladě přispějete člověku, který na tom není třeba zrovna dobře. Neohlížejte se na to, zda lidi ze svého okolí znáte nebo ne, opravdu vás jeden zářivý úsměv nic nestojí. A myslím, že dámy vždy víc potěší kompliment od stejného pohlaví, protože je jasné, že ten je myšlen opravdu vážně. Nenechte se svazovat vědomím, že jsme Češi a nic takového přece neděláme - nikdy není pozdě začít.. A že budeme jediní? No a co, někdo tu radost rozdávat musí!

Komentáře

  1. Jsi krásný člověk, milá Rose. Jen takový člověk totiž může napsat tak půvabný, milý a hřejivý článek. Mně jsi díky němu věnovala jeden velký, velikánský úsměv.
    Děkuju. ;)
    Vivi

    OdpovědětVymazat
  2. Moc obdivuju tvůj styl psaní, velmi chytlavý :)) Dnešní příspěvek mě zahřál u srdce .

    OdpovědětVymazat
  3. hej to sa stáva aj mne, napríklad minule som mala prestne také to typické zlé ráno: zaspala som, všetko mi padalo, nič som nestíhala a bola som strašne na nervy .. no ako som šla po meste v zhone do školy stál tam jeden bezdomovec ktorý predával ten ich časopis a tak úprimne sa na mňa usmial a poprial mi dobré ránko že mi to fakt hneď zlepšilo náladu :) ... ja sa to snažím robiť tiež a rozdávať úsmev a dobrú náladu kedy sa dá, kľudne aj cudzím ľuďom

    OdpovědětVymazat
  4. Neoblobnou pravdu tento článek má a já jej vnímám stejně, jako ten nejkrásnější úsměv, který si umím představit. Velmi milé také je, když se na mě na ulici usměje nějaké to robě. Když se mu očka rozzáří, jak čertíci v prskavkách a ono dítko se počne bez předsudků culit, stejně, jako to na tvém obrázku. Skvělý článek, který musí potěšit každého, převeliké díky...:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tvoje články čtu už nějakou dobu a píšeš opravdu krásně, jde z nich takový klid a dobrá nálada. Nechci tenhle dojem kazit, ale musím říct, že to bohužel funguje i naopak. Dneska jsem jedné slečně na zastávce trochu vešla do cesty a ona si neodpustila říct "huso". Takový zážitek taky začne člověku trochu vařit krev. Naštěstí častěji potkávám právě ty usmívavé a přející lidi :)

    OdpovědětVymazat
  6. Pravda pravdoucí, kolikrát mám v práci úplně příšerný den, ale stačí, že přijde konečně někdo milý a třeba mě za něco pochválí a hned jsem zase sluníčko, častěji se mi však bohužel stává opak, lidi už přijdou naštvaní a nakazí tím všechny okolo :-/

    OdpovědětVymazat
  7. úplne súhlasím :) aj u nás na Slovensku je to tak, veľmi pekne napísané

    http://miskaholla.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  8. Zase jsi to krásně napsala - jak ty to děláš? :)
    A jinak souhlasím, opravdu to funguje... jakmile se na mě někdo jen usměje, mám hned lepší den. Stačí opravdu málo, jak druhému udělat radost. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Krásně a velmi dobře napsané. Taky se snažím na lidi usmívat, protože s úsměvem jde všechno líp. A musím zaklepat, že většinou mi úsměv vrací. I když se mi taky stalo, že já se usmívám a paní si klepala s kyselým obličejem na čelo, že jsem blázen. Inu, třeba jí zvedá náladu, když je na lidi protivná. Musela jsem se po tomhle zážitku smát ještě víc. :D A zrovna včera mi ve škole cizí paní chválila nové šaty... a souhlasím, že to vážně moc zlepší den.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...