Přeskočit na hlavní obsah

Zlodějka knih - Markus Zusak

Příběh začíná, když německá dívka, Liesel Memingerová jede se svým bratrem a matkou vlakem - vlak je má zavést k rodině na převýchovu, protože se svou matkou být nemohou.. Ano, ocitáme se v období 2. světové války, kdy tyhle situace byly naprosto normální. Matka komunistka, děti praví němci s blonďatými vlasy a modrýma očima, jsou posláni k pravé německé rodině. Již na začátku knihy se Liesel setkává se Smrtí - vypravěčkou celého příběhu. To ve chvíli, kdy si Smrt přijde pro jejího bratra - tudíž nakonec přijede k nové rodině Liesel sama. Její nová matka je rázná hlasitá žena, která nejde pro nadávku daleko, naopak nový otec je tichý, klidný muž hrající na harmoniku - oba lidé se srdcem na pravém místě. Liesel zde prožívá klidné a veselé dětství. První vážná krize přichází, když se jim na prahu domu objeví prchající Žid, který prosí o pomoc. Rodina jej ukrývá ve sklepě a postupně si Maxe zamilují všichni tři obyvatelé domácnosti. Ovšem poté přichází rok 1942 a odstřelování měst je na denním pořádku. Všichni z vesnice se ukrývají ve sklepech - až jednoho dne se Liesel s rodinou vrací do jejich domu a Max už zde není. Zůstal po něm jen děkovný dopis. Od té doby Liesel sleduje každý pochod smrti, který putuje jejich vesnicí a hledá zde známou tvář - a jednoho dne Maxe opravdu mezi Židy, pochodujícími na smrt, objeví. A tím tragedie nekončí. Následně je vesnice opět bombardována - ovšem v době, kdy nikdo neslyšel varovné sirény. Téměř všichni jsou mrtví - kromě malé Zlodějky knih, která si tou dobou četla ve sklepě.
A proč se kniha vlastně jmenuje Zlodějka knih? Zas vše vyzradit nemůžu!
Nemohu jinak, než dát Zlodějce knih pět hvězdiček z pěti.
Vypraveč: Smrt - originální samo o sobě, přesto ne uplně na sto procent (zvlášť když vezmeme v potaz, v jaké době se děj odehrává - zde byla smrt na denním pořádku).. Ale jak zde byla Smrt vlastně pojata? Žádná smrtka s kosou, čemuž se i ona sama usmívá, ale spravedlivé NĚCO.. Něco, s čím se jednou všichni setkáme.
Příběhů z války je nespočet - ale tohle je snad druhý, který jsem kdy četla, jenž je napsán z pohledů těch "zlých Němců".. A hlavně nám ukazuje, že v první půlce 20. století trpěli všichni, nejen napadení, ale i agresoři.
A co mě naprosto nejvíc dostalo, co je pro mě strašně originální a super nápad - smrt si při každém svém zásahu všímá barev kolem sebe, které nám zde popisuje.. Je to něco nečekaného, s čím jsem se ještě nesetkala.
Také se mi líbí občasné přeskočení v ději dopředu, malá nápověda, jak se to bude vyvíjet..
A poslední bod mé chvály - líbily se mi tučně psané poznámky uprostřed textů, které osvětlovaly situaci dopodrobna.
Možná jsem se nechala strhnout všeobecnou propagandou, ale kniha byla rozhodně super!

Komentáře

  1. Viděla jsem film a neskutečně moc se mi líbil! Knížku jsem kupovala ségře, ale nepřemýšlela jsem, že bych si ji přečetla. Ale po tvém článku/recenzi asi měním názor a od ségry si ji půjčím! :)

    OdpovědětVymazat
  2. knihu som síce nečítala ale film som videla a veľmi sa mi páčil, mám rada filmy s takouto tematikou :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…