Zlodějka knih - Markus Zusak

Příběh začíná, když německá dívka, Liesel Memingerová jede se svým bratrem a matkou vlakem - vlak je má zavést k rodině na převýchovu, protože se svou matkou být nemohou.. Ano, ocitáme se v období 2. světové války, kdy tyhle situace byly naprosto normální. Matka komunistka, děti praví němci s blonďatými vlasy a modrýma očima, jsou posláni k pravé německé rodině. Již na začátku knihy se Liesel setkává se Smrtí - vypravěčkou celého příběhu. To ve chvíli, kdy si Smrt přijde pro jejího bratra - tudíž nakonec přijede k nové rodině Liesel sama. Její nová matka je rázná hlasitá žena, která nejde pro nadávku daleko, naopak nový otec je tichý, klidný muž hrající na harmoniku - oba lidé se srdcem na pravém místě. Liesel zde prožívá klidné a veselé dětství. První vážná krize přichází, když se jim na prahu domu objeví prchající Žid, který prosí o pomoc. Rodina jej ukrývá ve sklepě a postupně si Maxe zamilují všichni tři obyvatelé domácnosti. Ovšem poté přichází rok 1942 a odstřelování měst je na denním pořádku. Všichni z vesnice se ukrývají ve sklepech - až jednoho dne se Liesel s rodinou vrací do jejich domu a Max už zde není. Zůstal po něm jen děkovný dopis. Od té doby Liesel sleduje každý pochod smrti, který putuje jejich vesnicí a hledá zde známou tvář - a jednoho dne Maxe opravdu mezi Židy, pochodujícími na smrt, objeví. A tím tragedie nekončí. Následně je vesnice opět bombardována - ovšem v době, kdy nikdo neslyšel varovné sirény. Téměř všichni jsou mrtví - kromě malé Zlodějky knih, která si tou dobou četla ve sklepě.

A proč se kniha vlastně jmenuje Zlodějka knih? Zas vše vyzradit nemůžu!

Nemohu jinak, než dát Zlodějce knih pět hvězdiček z pěti.
Vypraveč: Smrt - originální samo o sobě, přesto ne uplně na sto procent (zvlášť když vezmeme v potaz, v jaké době se děj odehrává - zde byla smrt na denním pořádku).. Ale jak zde byla Smrt vlastně pojata? Žádná smrtka s kosou, čemuž se i ona sama usmívá, ale spravedlivé NĚCO.. Něco, s čím se jednou všichni setkáme.
Příběhů z války je nespočet - ale tohle je snad druhý, který jsem kdy četla, jenž je napsán z pohledů těch "zlých Němců".. A hlavně nám ukazuje, že v první půlce 20. století trpěli všichni, nejen napadení, ale i agresoři.
A co mě naprosto nejvíc dostalo, co je pro mě strašně originální a super nápad - smrt si při každém svém zásahu všímá barev kolem sebe, které nám zde popisuje.. Je to něco nečekaného, s čím jsem se ještě nesetkala.
Také se mi líbí občasné přeskočení v ději dopředu, malá nápověda, jak se to bude vyvíjet..
A poslední bod mé chvály - líbily se mi tučně psané poznámky uprostřed textů, které osvětlovaly situaci dopodrobna.
Možná jsem se nechala strhnout všeobecnou propagandou, ale kniha byla rozhodně super!