Přeskočit na hlavní obsah

Zlodějka knih - Markus Zusak

Příběh začíná, když německá dívka, Liesel Memingerová jede se svým bratrem a matkou vlakem - vlak je má zavést k rodině na převýchovu, protože se svou matkou být nemohou.. Ano, ocitáme se v období 2. světové války, kdy tyhle situace byly naprosto normální. Matka komunistka, děti praví němci s blonďatými vlasy a modrýma očima, jsou posláni k pravé německé rodině. Již na začátku knihy se Liesel setkává se Smrtí - vypravěčkou celého příběhu. To ve chvíli, kdy si Smrt přijde pro jejího bratra - tudíž nakonec přijede k nové rodině Liesel sama. Její nová matka je rázná hlasitá žena, která nejde pro nadávku daleko, naopak nový otec je tichý, klidný muž hrající na harmoniku - oba lidé se srdcem na pravém místě. Liesel zde prožívá klidné a veselé dětství. První vážná krize přichází, když se jim na prahu domu objeví prchající Žid, který prosí o pomoc. Rodina jej ukrývá ve sklepě a postupně si Maxe zamilují všichni tři obyvatelé domácnosti. Ovšem poté přichází rok 1942 a odstřelování měst je na denním pořádku. Všichni z vesnice se ukrývají ve sklepech - až jednoho dne se Liesel s rodinou vrací do jejich domu a Max už zde není. Zůstal po něm jen děkovný dopis. Od té doby Liesel sleduje každý pochod smrti, který putuje jejich vesnicí a hledá zde známou tvář - a jednoho dne Maxe opravdu mezi Židy, pochodujícími na smrt, objeví. A tím tragedie nekončí. Následně je vesnice opět bombardována - ovšem v době, kdy nikdo neslyšel varovné sirény. Téměř všichni jsou mrtví - kromě malé Zlodějky knih, která si tou dobou četla ve sklepě.
A proč se kniha vlastně jmenuje Zlodějka knih? Zas vše vyzradit nemůžu!
Nemohu jinak, než dát Zlodějce knih pět hvězdiček z pěti.
Vypraveč: Smrt - originální samo o sobě, přesto ne uplně na sto procent (zvlášť když vezmeme v potaz, v jaké době se děj odehrává - zde byla smrt na denním pořádku).. Ale jak zde byla Smrt vlastně pojata? Žádná smrtka s kosou, čemuž se i ona sama usmívá, ale spravedlivé NĚCO.. Něco, s čím se jednou všichni setkáme.
Příběhů z války je nespočet - ale tohle je snad druhý, který jsem kdy četla, jenž je napsán z pohledů těch "zlých Němců".. A hlavně nám ukazuje, že v první půlce 20. století trpěli všichni, nejen napadení, ale i agresoři.
A co mě naprosto nejvíc dostalo, co je pro mě strašně originální a super nápad - smrt si při každém svém zásahu všímá barev kolem sebe, které nám zde popisuje.. Je to něco nečekaného, s čím jsem se ještě nesetkala.
Také se mi líbí občasné přeskočení v ději dopředu, malá nápověda, jak se to bude vyvíjet..
A poslední bod mé chvály - líbily se mi tučně psané poznámky uprostřed textů, které osvětlovaly situaci dopodrobna.
Možná jsem se nechala strhnout všeobecnou propagandou, ale kniha byla rozhodně super!

Komentáře

  1. Viděla jsem film a neskutečně moc se mi líbil! Knížku jsem kupovala ségře, ale nepřemýšlela jsem, že bych si ji přečetla. Ale po tvém článku/recenzi asi měním názor a od ségry si ji půjčím! :)

    OdpovědětVymazat
  2. knihu som síce nečítala ale film som videla a veľmi sa mi páčil, mám rada filmy s takouto tematikou :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…