Přeskočit na hlavní obsah

Naprostý cizinec, V moci tyrana - Kay Schubach

Kay má skvělou práci, kde se setkává se spoustou hvězd, přítele, který ji miluje - a přesto není šťastná. Všímá si faktu, že ve vztahu jim to neklape, tak jak by si představovala a to z jediného důvodu - její přítel se nechce posunout dál, nechce s ní mít dítě. A proto nedokáže odmítnout šarmatního a sebevědomého muže, se kterým se setkává v kavárně. Začíná si s ním vášnivý románek, kterému následuje opuštění přítele a nastěhování se do společného bytu. Zde se ovšem z dokonalého chlapa stává psychopat, násilník a téměř i vrah. Zatímco Kay se mění ze sebejisté ženy v trosku, která se stále upíná k představě, že jej dokáže změnit. Poté, co ztratí vše, se rozhodne vzchopit, uteče k rodičům a snaží se znovu postavit na vlastní nohy. Nakonec se jí to podaří, ovšem k tomu, aby svého partnera udala soudu, nemá odvahu. Naštěstí ji má jeho další partnerka, která si s ním zakouší stejná muka, jako kdysi Kay - je odsouzen k vězení.

Už ve chvíli, kdy Kay začala popisovat chování svého idola, jsem si říkala, jak může být tak nehorázně blbá a nevidět ten fakt, že je to pěkný šmejd a lhář. Nojo, láska asi udělala své.. Taky je asi pravda to, co na konci spisovatelka píše - pořád se snažila v něm vidět svůj ideál, i když on se od něj hodně vzdaloval.. Chtěla si ho přetvořit podle svých představ, chtěla konečně mít to, co jí její bývalý přítel nedal. Bohužel si k tomu vybrala opravdu špatného chlapa.
Myslím, že spousta lidí si při čtení téhle knihy říká, jak to mohla trpět tak dlouho, odpouštět mu to všechno a věřit, že se napraví - taky jsem si to říkala, ale pak se nad tím na konci zamyslela. Tohle se mi naštěstí nikdy nestalo a doufám, že nikdy nestane, aby na mě přítel vztáhl ruku.. Nadruhou stranu, nechala jsem si furt dokola ubližovat jedním a tím samým člověkem a věřila jsem, že ho láska ke mně přece jen změní.. Neubližoval mi fyzicky, ale jizev mi udělal taky dost.. A stejně jsem ho stále omlouvala.. Láska je fakt brutálně slepá. Takže možná nemám právo Kay soudit, člověk nikdy neví, jak se bude chovat v určité situaci, až dokud se do ní nedostane.
Bylo taky hrozné číst, jak byla ke konci proti němu bezmocná. Ten chlap měl vše do puntíku promyšlené, naplánované a uměl v tom chodit.. Opravdu nebylo snadné se z jeho sítí dostat.

Komentáře

  1. Z dokonalého chlapa se stává psychopat. :D Tak ženské lásky končívají. :)

    OdpovědětVymazat
  2. :xx chápu proč s ním byla tak dlouho. Taky jsem se nechala zničit psychopatem, víš, že jdeš ke dnu, ale nedokážeš od něj odejít - protože on už se polepší/ změníš ho/je to tvoje chyba. Zároveň se mu toužíš pomstít zato, co ti dělá, ale nikdy to neuděláš, protože tě má v hrsti jako svou loutku.

    OdpovědětVymazat
  3. tkéto knihy niesu veľmi pre mňa, ale niekoho to určite zaujímať môže,ja radšej rozprávky, fantasy a vymyslené, krásne nezmysly :D :)

    Pozývam ťa do GIVEAWAY:
    http://byfoxygreen.blogspot.sk/2015/03/buy-or-win-5-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  4. ten komentár k tomu si napísala dobre a súhlasím s tým, nemali by sme ľudí súdiť a pýtať sa ako sa môžu správať ako sa správajú a odpúšťať veci ktoré odpúšťajú lebo sami nevieme ako by sme sa v daných situáciach zachovali :) po knižke síce tak skoro asi nesiahnem kedže ich mám v zozname ešte veľa ale vyzerá zaujímavo

    OdpovědětVymazat
  5. I Like your blog very much! I found your posts very interesting! And also I like your beautiful photos! I know that blog requires much time, but keep doing it!
    I’ll be happy to see you in my blog!)

    Diana Cloudlet
    http://www.dianacloudlet.com/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…