Přeskočit na hlavní obsah

Domácí léčba


Denno denně obdivuji svou mamku, že má natolik pevné nervy, aby dokázala pracovat ve zdravotnictví. Všichni dobře víme, jací umí být lidé kolem magoři. A začala jsem ji obdivovat ještě 2x víc od té doby, co byl v nemocnici můj děda.. Ji a plno dalších doktorů a zdravotních sester.
Můj děda je typ chlapa, který má vždy pravdu.. No, takže je to vlastně normální chlap. A čím je starší, tím větší tu pravdu má. Za svůj život dokázal zvládnout kuchařinu, veterinu, strojařinu, učitelštinu, právničinu, stavařinu.. - díky bohu, do tajů mého oboru ještě nestihl proniknout. Jediné, co o tom ví je to, že je mi to vlastně do budoucna uplně k ničemu.. A teď nedávno se z něj stal dokonce doktor.
Bolelo ho srdce a začal špatně dýchat. Naštěstí je, narozdíl od mého taťky, jeden z těch rozumnějších a když něco není v pořádku, navštíví doktora. Ten mu udělal testy a poslal jej lehnout do nemocnice, protože jeho srdce z 60% nepracovalo. Musel tam být na dietě, jíst prášky, které mu dávali a nesměl kouřit. A jak to tak v nemocnici většinou bývá, měl na pokoji i dalšího pacienta - samozřejmě hrozného a strašného. Důvod jeho příšernosti už jsem radši zapomněla, jistě to bylo něco velmi vážného. Děda by si jen tak na lecjakou blbinu nestěžoval. Jídlo bylo studené a pořád to samé. Prášky mu stejně nikdy nezaberou a nepomůžou. A cigarety jemu pomáhají se vyléčit. Ano, můj děda je zvláštní druh a jediný na Zemi - toho jediného cigarety nezabíjí, ale léčí ho - už ho vyléčily i z cukrovky!
Takže po třech dnech se rozhodl, že je v nemocnici uplně zbytečně a chtěl odejít. Celá má rodina i doktoři se sestřičkama mu vysvětlovali, že tam musí ležet aspoň týden, jinak to podávání prášků je uplně zbytečné.. Nee, ono je to zbytečné i po týdnu, děda stejně nemůže dýchat!! "To proto, že vám ještě nezabírají ty prášky, které zaberou po týdnu. Proto tady s náma musíte ležet - a ležet, ne chodit po chodbách a řvát na uklizečky!!" snažila se ho přesvědčit sestřička, která tomu samozřejme prdinec rozumněla a beztak to byla jen převlečená uklizečka, na kterou včera křičel, jak špatně tu chodbu umývá.. On tam prostě vydrží už jen dva dny a víc po něm chtít nemůžou - pokud prášky nezaberou hned, nemůžou zabrat ani po týdnu.
Samozřejmě, bez cigaret už další dny ani ránu. Obvolával celou naši rodinu, kdo mu je tam jako donese.. A nevěřili byste, kdo to nakonec byl. Jeho nejlepší kamarád, můj druhý děda, který tam celé nemocnici šéfuje. Ten jediný mu měl říct "Tak heleď se, v nemocnici se nekouří, máš slabé srdce, budeš tady ležet a všechny poslouchat!" Ale to bych nemohla mít dědečky z jednoho těsta, pěkně mu tam ty žvára dovezl a myslim mu ještě podpaloval.

Jak se dalo čekat, nikdo dědu nepřesvědčil, aby v nemocnici zůstal týden. Po pěti dnech odcházel se slovy, že do nemocnice jej dovezou příště až do chladícího boxu. Je mi jasné, že všechny sesty a doktoři jej šli odprovodit a zamávat mu s přáním, aby se tenhle paciten už nikdy nevracel - a pokud ano, tak opravdu jen do mražáku. Ani jsem mu nestihla říct, aby se šel podívat na jiná oddělení za sestrama, které by potřebovaly seřvat. Tak krátce tam byl.
Od doktora měl napsáno, že veškeré práce doma má dělat "svým vlastním tempem", které je, od toho osudného papíru, šnečí.
A nakonec opravdu pomohla domácí léčba. Babičce se pokazil sporák a děda se ho snažil spravit. Obor opravář má samozřejmě taky zmáklý a proto v tom nebyl žádný problém. Ovšem děda zapomněl na to, že tam probíjí elektrický proud. A dostal pořádnou šlupku. Dle všeho mu tenhle domácí elektrošok pomohl více, než ty, co mu dávali v nemocnici - za pár dní šel na kontrolu k doktorovi, který zjistil, že srdce má naprosto v pořádku!
A aby pokažený sporák vykonal hned dvě dobře odvedené práce - babička se děsí holiče, chystá se k němu vždy aspoň rok, než dostane odvahu. Chvíli před tím, než měla přijít osudová návštěva, babička musela vyzkoušet, jak dobře děda sporák zpravil. Tak dlouho se nad ním nakláněla, až jí uhořelo pár vlasů. A holič se mohl odložit na dalších pár týdnů.
Jaké z toho plyne ponaučení? Naši prarodičové jistě naprosto skvěle zvládají domácí léčbu - jedni moji dědáčci na to používají bylinky; druzí dědáčci cigarety, křik a sporák.

Komentáře

  1. Joo, ve zdravotnictví je to občas "sranda". :) Moje mamka taky pracuje v nemocnici a já sama tam měla 2 roky praxi na střední, takže přesně vím, o čem mluvíš. :)
    Ale článek o tvém dědovi mě opravdu dostal. To, jak jsi to dokázala pojmout a sepsat, to je skvělý. :) A jinak mnozí starší lidé jako dědečci a babičky jsou už bohužel takoví, mají svojí hlavu, všechno vědí nejlíp a od nikoho si poradit nenechají... :)

    OdpovědětVymazat
  2. tvůj děda je docela zázrak :DDD
    ale v tý nemocnici bych ho docela zabila.. i když měl pravdu no :D

    OdpovědětVymazat
  3. ja by som teda ako doktorka či sestrička nemohla pracovať :D .. večšina starých ľudí je voči doktorom a tabletkám skeptická veď vyrástli bez výrazného dopovania sa tabletkami takže sa nečudujem že im neveria nie ako mi keď tabletky berieme skoro na všetko :D ....tvoj článok ma dosť pobavil :D

    OdpovědětVymazat
  4. Teda taky máme v rodině podobné lidi, jako tvůj děda, kteří prostě nevydrží v nemocnici. Ale řešit jestli je to správné či nikoliv bych nerozebírala, to je na dlouho :) Každopádně ta část s domácí léčbou mě dost pobavila..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na