Jsem člověk, který nesnáší prohry.. Už jednou/dvakrát jsem to vzdala a cítím, že přicházím do okamžiku, kdy to budu muset udělat zase.. Dnes jsem četla jeden citát "Být ve vztahu neznamená, pořád se líbat, držet se za ruce a všude se ukazovat. Znamená to být šťastný s někým, kdo tě dělá šťastným takovým způsobem, jakým to jiný nedokáže." No, k tomu držení se za ruky mám své výhrady, protože pro mě je to jeden z největších projevů lásky a proto já se jen tak s někým nikdy za ruky nedržím.. Ale se zbytkem naprosto souhlasím. Láska je o tom pocitu štěstí, který člověk cítí uvnitř.
Mě to v tuhle chvíli zevnitř jen rozežírá a ubíjí. Snažím se najít ten pocit štěstí, ale nikdo mi k němu neukazuje cestičku. Jsem naplno racionálně uvažující člověk, abych pochopila, že tohle všechno je sakra špatně, že bych od toho měla dát ruce pryč a odejít. Vím, že bych to zase dokázala, když už jsem to udělala. Ale ty odchody tak bolí, že to ještě nechci dokázat
Nadruhou stranu nedokáži být s někým, kdo pro mě neumí nic obětovat... Zase to všechno musím tahnout já a jsem z toho unavená, každý den mě bolí hlava.. Bolí mě z toho balancování, kdy stojíme na špičce a nevíme, na kterou stranu se převrátit.. Zkuste si několik měsíců balancovat na špičce, věřím, že budete unaveni stejně tak.
Ale mě už špička bolí, já cítím, že padám. A jen si přeji, abych padla na tu správnou stranu, ať už to bude jakákoli.
Pravá láska je ta, která zůstává stále, ať jí dáváme všechno, nebo jí všechno odpíráme.. Navždy to ve mně zůstane, ta část srdce bude vždycky obsazená. Ale pokud si budem navzájem všechno odpírat, zůstane obsazena opravdu jen ta malá část a už se nikdy nezvětší.. Časem zapadne prachem a já ji už nikdy nebudu chtít očistit.. Znovu už ne.
Když na sobě dvěma lidem záleží, budou vždy hledat způsob, jak to může fungovat, bez ohledu na to, jak těžké to je.. Ale my nehledáme, my se vzdáváme. Zase se chci vzdát..! Ačkoli prohru nesnáším. Umím bojovat s bolestí, se špatným obdobím, se slzama, s jinýma holkama.. Ale neumím bojovat s lhostejností a nechutí se jakkoli snažit.
Tak takhle to nějak vypadá s mým "optimistickým podzimem".
Tyjo, je to vážně pravdivě napsané. Pokud nejsi šťastná, tak se musíš překonat a udělat další krok..
OdpovědětVymazatTo balansovanie dobre poznám. Nevieš, na ktorú stranu radšej prikloniť, na jednej strane sa to snažíš udržiavať, ale na druhej ti to neskutočne berie energiu a na konci každého dňa zistíš, že nemáš už chuť a náladu na nič. Aspoň ja som prežívala niečo podobné, a to niekoľko mesiacov vkuse. A "najlepšie" na tom všetkom bolo, že som sa toho z nejakých iracionálnych príčin nechcela vzdať. Ale raz to muselo prísť a som rada, že som z toho "von", pretože cítim, že som takto šťastnejšia. Síce mi to všetko istým spôsobom chýba, ale nie je správne dávať energiu niekomu, kto ti ju len vezme...
OdpovědětVymazatDržím palce, nech sa aj ty rozhodneš správne :-)
Při tvé zmínce o pravé lásce, jsem si vzpomněla na tohle: Pravá láska je proces, ne událost.
OdpovědětVymazatDržím ti palce a měj se hezky..:).
och tak to ma mrzí že toto teraz prežívaš ale v tom že človek je časom unavený z toho že je jediny kto vzťah ťahá máš pravdu zažila som si to a tiež som bola unavená ... ale na druhej strane ja som človek ktorí sa nevzdáva toho koho miluje nech je to akokoľvek ťažké takže sa neviem do tvojej situácie tak celkom vcítiť .. ale zase každí si zaslúži človeka ktorý pre neho aj "hory prenesie" takže pokiaľ takého po svojom boku nemáš neviem či je správne to ťahať .. každopádne ti držím palce nech sa tento problém čo najskôr vyrieši k tvojej spokojnosti!! :)
OdpovědětVymazat