Přeskočit na hlavní obsah

Okay? Okay


50 shades of grey šílenství už naštěstí začíná postupně upadat (dokud lidi nezačnou bláznit z filmu) a do popředí se dostávají mnohem kvalitnější snímky. Kdyby se mě teď někdo na ulici zeptal, která kniha/film v poslední době způsobila největší boom, má odpověď je zcela jasná - Hvězdy nám nepřály.
Já osobně jsem knihu nečetla, odvrhla jsem své předsevzetí "nikdy se nedívat na filmy dřív, než si přečtu knížku" a podívala se na filmové zpracování. I když musím říct, že jsem k tomu byla chvíli přemlouvána a moc se mi do toho nechtělo, protože jsem věděla, jak to dopadne - a taky jsem věděla, jaká jsem cíťa a že takový film nemám šanci psychicky zvládnout. Nakonec jsme s Nejmilovanější nastřádaly kapesníčky a zasedly k noťasu.
A tímhle večerem jsem Hvězdy nám nepřály zařadila mezi mé nejoblíbenější filmy - a to z mnoha důvodů.
Byla jsem jedním z lidí, kteří už dopředu vědí, jak to dopadne. TEN, KDO TO NEVÍ A NECHCE TO VĚDĚT, AŤ TENHLE ODSTAVEC NEČTE. Věděla jsem, že na rakovinu nezemře Hazel, jak se od první chvíle filmu zdá, ale její přítel Gus. Když se Gus poprvé ve filmu objevil, okomentovala jsem to slovy: "Tohle je hlavní role? Vždyť ten kluk není hezký. To ani nebudu brečet." Stačilo mu 30 minut, aby si získal celé mé srdce. Během chvilky se mi zdál jako nejúžasnější kluk na světě a když jsem si uvědomila, že zemře, brečela jsem už od půlky filmu.
Druhá naprosto skvělá věc pro mě byla ta, že ačkoli jsme brečely jako želvy skoro celý film, skrz slzy jsme se i strašně smály, protože celé dvě hodiny byly protkány úžasným humorem. Naprosto mě dostala chvíle, kdy jdou tři lidé s rakovinou mstít svého kamaráda tím, že slečně háží vajíčka na auto a vyjde ven její matka. A Gus prohlásí: "My tři máme sice dohromady jen pět nohou, čtyři oči a dva a půl fungujících plic, ale přišli jsme se pomstít." Naprosto skvělé!
Co hlavně jsem si ale u filmu uvědomila.. Ať už v tyhle chvíle prožíváme cokoli, nemáme zrovna šťastné období, máme problémy ve vztahu, v práci.. Nikdy si nedokážeme představit, jaké to je navždy ztratit někoho, kdo je zdrojem našeho štěstí a života. Nikdy si neumíme představit, jaké to je, celý život bojovat se zákeřnou nemocí, aniž bychom věděli, zda vůbec kdy dokážeme vyhrát. Neumíme si představit, jaký pocit je vědět, že nám umírá milovaný člověk a my to nemůžeme změnit.
Po tomhle filmu jsem si uvědomila, že musím být šťastná za to, že všichni mí blízcí jsou zdraví a mají se dobře. Jsem šťastná, že je mám a modlím se, aby tady se mnou byli ještě dalších sto let.
Tenhle film/kniha ode mě dostává šest hvězdiček z pěti, protože byl úžasný!

Komentáře

  1. Ani mi nemluv. Film jsem taky viděla s kamarádkou a ač jsem se opravdu snažila, nedokázala jsem nebrečet. Bylo to natočené s neskutečnou lehkostí a strašně příjemně se na to dívalo. Veselé scény střídaly ty smutné a člověk si při sledování přál, aby to nikdy neskončilo, protože věděl, že konec nebude vůbec veselý. Oba hlavní hrdinové si mě opravdu získali, a ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem někomu tu jejich lásku tak strašně moc přála a fandila jim:)

    °°Instantní krása°°

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu čtu az ted, k filmu jsem se dostala uz pred pár týdny. tehdy jsem o nem nevedela praktivky nic. kkamaradka me na nej vytahla s pripominkou ze to bude super a ze je to trhak letosniho roku.. vedela jsem jen ze jde o pribeh o rakovine. tudiz mi bylo hned jasne, ze to bude velka romantika ale i doják.... rikala jsem si, za zadnou cenu nebudu brecet, proste nebudu. brecela jsem snad vyjma par minut, cely film ... bylo to opravdu emocionalni od zacatku az do konce..... me se Augustus libil hned od prvni sceny. .pripada mi hezky, a navic charismaticky, hned si me ziskal vsim. byl uzasny.... akorat me stvalo to, ze oba hlavni herce jsem videla v jinem filmu hrat sourozence :D tak to bylo takovy dost divny, ale nejak jsem to prekousla a film si uzila :)))) i kdyz uzila, je asi divne slovo s ohledem na tematiku..... ale doted nepochopim opravdu nahlas vzlykajici holky v kině :D to uz mi prislo jako prehnane reakce :D

    OdpovědětVymazat
  3. No mně tak nějak došlo hned na začátku kdo zemře, podle toho, že příběh vyprávěla Hazel a taky kvůli tomu jak ho začala, tak jsem to hned řekla příteli, s kterým jsem se na to dívala, ten jen bručel, že to přece nemůžu vědět, pak byl naštvaný, že jsem to uhodla :D
    Jsem zvědavá na knížku, ještě se mi nedostala pod ruku, ale už jsem si ji rezervovala, tak se moc těším :)

    OdpovědětVymazat
  4. na tento film počujem chválu z každej strany ale mna zatiaľ nejak neláka nemám rada takéto filmy ktoré sú romantické ale je v tom zapletená nejaká choroba .. príde mi to až príliš na city a nemám nejakú chuť si taký film pozrieť ale viem, že keď na ňho konečne dostanem chuť rozplače ma a budem ho zbožňovať :D

    OdpovědětVymazat
  5. já teda si celou dobu myslela, že umře Hanzel, došlo mi to až to teprve řekl, a taky jsem brečela .. film se mi moc líbil
    a doporučuju se podívat i na tento http://www.csfd.cz/film/299783-ted-a-tady/

    OdpovědětVymazat
  6. Mně se do tohohle filmu taky moc nechtělo, ale jen kvůli tomu, jak se o něm všude psalo a tak. A taky jsem si říkala, že jsem podobných filmů už viděla... a že mě nemůže nic překvapit. No, to jsem se mýlila. Jak píšeš, tenhle film byl opravdu úžasný! Taky se mi moc líbil a řadí se mezi mé oblíbené filmy. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem byla na tomhle filmu v kině a i jsem četla knihu a abych se přiznala, tak brečím pokžadé, když něco o tom čtu. :'D Prostě to je naprosto úžasné spracování, jak filmu, tak i knihy. :3
    -CrazyJull

    OdpovědětVymazat
  8. Ahojky, přesně tak. Zdraví je v životě to nejvíc, co máme. Krásně jsi to napsala.
    PS: Děkuju za milý koment :)

    http://www.obycejny-blog.blogspot.com

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na