Přeskočit na hlavní obsah

Party hard


Miluji studenstský život a tolik mi přes prázdniny chyběl! Obvykle mají lidé období prázdnin nejvíc akční a přes školu nudu, ale já to mám přesně opačně. Já se většinou přes prázdniny nudím a nabírám síly pro školní rok - prázdniny jsou mým obdobím zimního spánku a vyčkávání chvil, kdy myši mají pré - a minulý týden byl přesně tak supr, jak si představuji.

První večer kolaudovali naši známí byt. Vůbec se nám tam nechtělo, byly jsme unavené a rozležené, ale usoudily jsme, že na hodinku jít posedět můžem. Udělaly jsme ze sebe kočky, koupily 3 litry vína -s tím, že si dáme tak dvě sklenky a zbytek zůstane na další den- a vyrazily jsme. Seděli jsme, povídali, pili, jedli a najednou bylo 23hod - čili čas, který jsme si určily k odletu. Mrkly jsme na sebe a usoudily jsme, že se nám domů nechce - nevadí, půjdem za půl hodinky. Za půlhodinky jsem opět mrkla na holky - opět se nám nechtělo a náš Fahrplan šel do kélu. Tímhle posledním mrknutím navždy vybuchla věta, kterou jsme pronesly při chystání se na akci: "Dnes opatrně, dnes budem za dámy a další dny to pak rozjedem." Poslední skleničky vína jsme dopíjely 1.20hod - a ne, opravdu nám na další den nezbyla ani kapka - a v tu chvilku přišlo další nečekané prodloužení večera/rána - vsadila jsem se s Kebkou, že pokud se zvládne převléct do 20min, tak s něma půjdem do našeho oblíbeného klubu - kdybych tehdy věděla, co za osudové setkání mě tam čeká o pár dní později, hnala bych se tam hned, jen mastný flek by za mnou byl. Ale nepředbíhejme. V 1.55 hod už jsme byly s mou Nejmilovanější nachystány k odchodu - ale bohužel jsme byly jediné. Tak když už čekat na lemry, tak si u toho aspoň pořádně zatrsat a zabékat - žádný klub být nemusel, udělaly jsme si soukromou párty. Naše soukromá párty pokračovala i ve 2.15 přímo uprostřed silnice před naším bytem. Co z toho, že kolem chodili lidé a jezdily auta... ale má opravdová bitva měla teprve nadejít - a byla to slovní bitva "Ale ty vůbec neumíš prohrávat." Problém byl, že neumím prohrávat ani já, ani Kebka. Chlapec nechápal, že jsme se vsadili o fakt, že se převleče do 20min a do té doby vyrazíme pryč.. Co z toho, že jsme razili za hodinu, on prostě vyhrál a já neumím prohrávat, když nechci do klubu.. A vzhledem k tomu, že opravdu neumím prohrávat, tak jsme se do klubu všichni vydali i skrz fakt, že jsem vyhrála - ale nikdo mi nebude říkat, že neumím prohrávat! Takže přátelské objetí od Kebky, že je všechno cajk a zžíravý komentář od Nejmilovanější "Ty se s někým vsadíš a my se musíme táhnout do klubu jen proto, že neumíš prohrát." V klubu se ovšem stále platil vstup a to jsme odmítly - vysvobození, mohly jsme jít spát! 
Takže jsme ulehaly 2.30 do postele a rozhodně jsme ten večer nevypadaly jako dámy.

Nevadí, pokus dam č. 2: Swing party.. Opět koupeny 3 litry vína s komentářem "Koupíme toho víc, kdyžtak zbude na zítra." Tenhle komentář byl ovšem se smíchem a vědomím, že to nejspíš neklapne. U události téhle party bylo napsáno, že nás ten večer bude bavit moderní hudba zasazená do swingových tonů a to vše budou podtrhovat dobové oblečky.. Nad poslední částí věty jsem se na chvilku pozastavila a říkala jsem si, co to asi znamená. Pak jsem usoudila, že nic podstatného a vykašlala se na to. Ovšem v klubu jsme záhy zjistily, že jsme se na to jen tak vykašlat neměly - téměř všichni byli oblečení v hadrech z 20./30. let - vypadali skvěle! A my tam v party outfitu z 21. století! I tak jsme si udělali krásnou fotku a pokusili se vyhrát nástěnné hodiny Fénix (museli jsme vypít 8 piv nebo kolik).. Já pivo nepiji, takže to bylo na ostatních. Poslední dvě piva se koupily už jen proto, že jsme fakt chtěly hodiny! Dojdem si pro výhru a oni nám řekli, že měli jen 10 hodin a všechny už jsou pryč - měly jsme chuť jít k baru a říct, že chceme ty piva vrátit.. Ale nešly jsme, dostaly jsme jako cenu útěchy dvě kravaty Fénix a piva jsme nechaly cestou domů na zídce.. Cestou domů ve 24.00hod. Ano, opravdu se nám podařilo být za dámy, nevypít všechno víno ani všechno pivo. Mission complete! Za to jsme zasloužily odměnu v podobě úžasného hot dogu - ja vím, na noc se nejí, ale já zhubla opět na svou normální váhu, takže můžu!

Večer č. 3: Potvrdit, že umíme být dámy. "Já dneš budu zase za dámu." - "Tak to já ne." Konečně přišla jediná akce, kterou jsme měli naplanovanou - Back to school! Poslední dva roky to bylo skvělé (poprvé Mandrage, podruhe UDG - tak aby ne), jen letos jsem se hrozila, že to bude trochu horší, protože Chinasky zrovna nejsou můj cup of tea.. A tak jsem se těšila pouze na 100 zvířat, kteří byli samozřejmě supr! A kupodivu byly supr i Chinasky, nakonec se ukázalo, že znám víc písniček, než jsem myslela (za tu hodinu jsem neznala jen jednu) a byly jsme dost blízko podia, abychom mohly mit i nějaky ten vizualní zážitek. Škoda jen, že tam bylo zas milion lidi, to já nesnáším.
"Oni jdou furt za nama." "Já myslim, že dnes za nama půjde polovina Back to school, vzhledem k tomu, že bydlime naproti klubu." "To je fakt. Já myslím, že dnes budou i někteří bydlet v tom klubu."
Před tím, než jsme se vydaly do klubu, jsme si skákly domů nachystat hody -protože hladová ženská je protivná ženská a hladová Rose je životu nebezpečná. Takže jsme se napapaly a spokojeně vyrazily do klubu -kde to s tou spokojeností trochu vázlo, protože tam byla opravdu polovina BtS = vedro, nedýchatelno, nehnutelno a plno dementů, kteří museli furt chodit tam a zpět, takže naše taneční kreace byly neustále narušovány! Po chvilce jsme se vztekly a šly do zadního baru, kde bylo překvapivě málo lidí a docela chlad. Chlad do chvíle, než jsem zpozorovala pána za barem, který se okamžitě stal prvním na mém seznamu "potenciálních manželů". A v tu chvíli začla má balící taktika - jen mu dej najevo, že se ti líbí, třeba se chytne. Tudíž jsme u baru seděly velmi často.. Což je něco nepředstavitelného vzhledem k faktu, že my neustále tancujem. Nakonec se na nás Manžel trochu nachytal a dokonce se usmál. To je první krok ke spokojenému manželství..
"Teď jsi řekla, že se ti líbí, příští týden s ním máš rande a za 14 dní ho máš zas v posteli, že?" - "Mám ho dovést zas do té tvoji?" - "Jo, ale bez tebe." Můj Manžel má místo do budoucna u každé mé kamarádky. Sežeňte mi někdo takového chlapa, když můj bývalý budoucí manžel hledá také svou novou budoucí manželku..

Komentáře

  1. Já jsem byle přesně ten druhý typ :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jak to tak čtu, zjišťuji, jak moc jsem zlenivěla :D asi stárnu :D:D:D Takové akce jsem si užívala na gymplu, ale nějak mě to přešlo, raději si vyberu postel než párty a upřednostňuji klidné posezení s přáteli než narvaný klub. Ale máš super zážitky, snad toho z budoucího manžela vydoluješ víc :D

    OdpovědětVymazat
  3. To je skvělý! Musím říct, že to mám stejně...o prázdninách prakticky skoro nic (až na pár výjimek) a jen co nastoupím do školy, tak se to začíná rozjíždět :) Bohužel si budu muset ještě nějaký ten týden počkat, neboť máme praxi a to na flámování vážně nemá náladu ani síly nikdo, ale už se těším, až nastane škola...a kdyby jenom já :D

    OdpovědětVymazat
  4. To se máš no :D Já bohužel nemůžu chodit na party -_- Ale určitě si to vynahradím někdy v budoucnu... Máš super zážitky :)

    OdpovědětVymazat
  5. Teda, ty si žiješ. :D Na rovinu říkám, že ti závidím. :D
    Koukám hodně skvělých zážitků, akcí... to já už neznám. :D
    Já nevím, no... na základce jsem vymetala diskotéky, celou střední taky, akce a tak... pořád jsem pařila/ chlastala... a teď už je to hrozně jiný. :) Ať jsem byla poslední dobou kdekoliv (klub, Back to school..), nedokázala jsem se už bavit tak jako "za mlada". :D Asi už nemám nárok. :D A možná je to jen tím, že dřív jsem trávila čas s úplně jinými lidmi... :)
    Jinak já teda měla "klidný" jak prázdniny, kdy jsem byla jen doma, nebo na brigádě... tak i školní rok, kdy se vracím ze školy večer, unavená a jsem ráda, že lehnu... nebo jdu cvičit, nebo vydělávat. :/ :D
    Ale néé, je super, že si užíváš, dokud můžeš... jak říkám, no... tohle jsou fajn časy. :) A občas bych období takových akcí ráda vrátila. :)


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a já to mám právě opačně.. Já jsem tohle nezažila ani na základce, ani na střední.. tak teď to honeeeeeeem doháním :D a strašně mě to baví :D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na