Přeskočit na hlavní obsah

To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach

Jsem živoucí důkaz pravdivosti tohoto citátu. Vždy se mi vybaví období, které jsem prožívala v tuhle dobu před rokem. Na konci srpna jsme se s expřítelem rozešli po 6ti letech vztahu. A já jsem musela dohnat vše, co jsem do té doby zameškala - takže celou pubertu: plnou večírků a chlapů. Chodila jsem z jedné akce do druhé a každý týden "milovala" někoho jiného, jako správný puberťák. Ale ve skutečnosti to byly všechno jen povrchové a tělesné požitky. Přesto jsem tehdy zažívala jedno z nejšťastnějších období života - a proč? Protože tehdy jsem se nemusela bát toho, že by mi někdo ublížil. Celých šest let před tím jsem se děsila chvíle, kdy mě přítel podvede, kdy mě přestane mít rád, kdy mi ublíží.. A pak to udělal a já jsem se najednou neměla čeho bát. A byla jsem šťastná..
A tak je to vždy - člověk se zamiluje, vloží do někoho svou důvěru, dá mu své srdce a začne mít hrozný strach, že ten druhý toho zneužije a to srdce rozšlape. Já jsem v průběhu posledních několika měsíců dělala jednu zásadní chybu - své rozšlapané srdce jsem neléčila, vždy jsem ho jen vyzvedla z rukou jednoho trýznitele a vložila ho do rukou jiného - a věřila tomu, že onen dotyčný jej vyléčí. Jenže žádný z nich nepochopil, že mé srdce potřebuje sešít a opečovávat - každý z nich mi na něj dal jen náplast, kterou po pár týdnech strhl. Všichni jistě víte, jak strhnutí náplati bolí. Zvlášť na místech, kde bylo zapotřebí mnohem víc, než náplasti. A tak mé srdce vždy začalo znovu krvácet. A já ho znovu vložila do rukou někoho, u koho jsem doufala, že bude v lékařských praktikách přece jen zkušenější, než ten předchozí. Řekněme si to upřímně - žádného šikovného chirurga jsem nepotkala, všechno to byli jen falešní felčaři, kteří si chtěli do bolístky dloubnout.
A pak všechno tohle dosáhlo svého vrcholu - jeden dloubal a dloubal tak dlouho, až mé srdce přestalo být životaschopné. A to bez jakýchkoli metafor - najednou jsem se díky bolesti nemohla ani nadechnout. A tak jsem veškeré kontakty s lidma, u nichž jsem tušila, že mi můžou nějak ublížit, utla. Najednou jsem pochopila, že pokud chci své srdce zahojit, budu to muset udělat sama. A tak jsem dnes zhruba ve stejné životní fázi, jako před rokem (vtipné na tom je to, že zase kvůli stejnému člověku). Ovšem jeden velký rozdíl tady je. Tehdy jsem se léčila vírou, že jednou přijde někdo, kdo mě bude milovat tak moc, jako já jeho.. a že to bude brzo.. Teď se léčím vědomím, že jsem sama a že mi konečně nemá kdo ubližovat. Díky všem chlapům, které jsem v životě potkala, jsem se dostala do stadia, ve kterém nikdo nevěřil, že se JÁ ocitnu - já, věčný romantik, který bez chlapa nevydrží ani týden. Proč bych zase v někoho měla vkládat důvěru, když všichni předešlí zklamali?? Jak by řekla má sestra "forever alone" - tak zní moje aktuální ozdravovací kúra.
Došlo mi, že jsem v každém vztahu měla strach proto, že jsem asi tušila, že to není ten pravý a že ten člověk je mi schopný ublížit. Tak to přece nemá být - naše milovaná bytost nás má denno denně přesvědčovat o faktu, že jí můžeme věřit a že NEMUSÍME MÍT STRACH. Žádný z těch felčarů, se kterýma jsem trávila čas, tohle nedělal. Až se jednou objeví ten, jemuž budu bezvýhradně věřit a budu cítít, že tak je to správně, tak se klidně své samoty s chutí vzdám a budu nejšťastnější na světě - protože přece jen, zamilovanost ke mně patří. Ale než se někdo takový objeví, tak do té doby si budu naplno užívat samoty - bez obav a strachu..



Komentáře

  1. Ani nevím, co na to říct. Tento tvůj článek je tak neskutečně pravdivý. Přijde mi, jako bych se v něm sama viděla. Zlomené srdce jsem už několikrát řešila novou "láskou" a snahou zapomenout, ale všechno to bylo jen dočasné řešení. O to víc pak zabolí, když si člověk po čase uvědomí, že takto už nemůže dál. Že se potřebuje zastavit, uklidnit a hlavně srovnat sám se sebou - s tím, kdo je, jaký je a co vlastně chce..že to, že se pořád honí za něčím dalším vůbec nic neřeší a už vůbec mu to nepomáhá...
    ...Instantní krása...

    OdpovědětVymazat
  2. Je to pěkně, pravdivě a citlivě napsáno..a rozumím, co tím chceš říct. Ale taky zastávám názor, že ať je vztah jakýkoliv, člověk sem tam ten strach pocítit musí, projevit i trochu žárlivosti, ale třeba i ukázat, že nic není 100% jisté, protože jinak se přestane člověk starat, o ten vztah pečovat, rozvíjet ho a pak může nečekaně přijít velká rána..

    Michael
    www.ontheleaf.net / facebook / Bloglovin / ig: @majki

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně jsi to napsala.... vztah by měl být o důvěře, ale nic není dokonalé, takže nějaké obavy jsou vždycky a pro ten vztah jsou zdravé. Zlomené srdce bolí, pomalu se hojí a i po tom je křehké... a takový specialista, který ho dokáže uzdravit, přijde jen jednou za život. Ale přijde. Věřím tomu. A zatím se můžeme léčit kámoškama a vínem :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vystihla jsi to výborně, naprosto jsem se s tím ztotožnila...
    Nicméně u mě je už samotný strach milovat... Protože mi bude ublíženo. A jak z toho ven?

    OdpovědětVymazat
  5. mne sa najviac z tohto článku páči tá myšlienka nečakať dokým príde niekto kto ho zahojí ale sama ho zahojiť .. lebo takto by to podľa malo byť a je to podľa mňa jediná možnosť ako zahojiť zlomené srdce.. samozrejme nájsť niekoho po sklamaní o kom budeš vedieť že ťa nesklame a že ťa miluje je krásne a super ale podľa si človek musí pomôcť najprv sám až potom mu môže pomôcť druhý :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na