I didn't choose you.

Dnes jsem zjistila, že článek o plesech je nejčtenější na mém blogu. Což mě dokopalo k napsání dalšího článku týkajícího se tohoto tématu - teď ovšem s reálnými zážitky, protože jsme ve čtvrtek s mými nejmilejšími odstartovali plesovou sezónu.
Naše katedra má každý rok tematický ples - letos padly návrhy Antika, Vídeňský kongres nebo Nacistické Německo - asi si říkáte what the fuck?! Tak toho se ještě chvíli zdržte, protože nakonec bylo vybráno uplně jiné téma - Vojna a mír! Teď můžeme všichni společně WHAT THE FUCK?! Ačkoli je to období mně velmi blízké, na ples je to absolutní katastrofa - zkuste si sehnat empírové šaty té doby - ani hovno.. Takže jsme s holkama byly velmi neoriginální a rozhodly se jít v černých šatech s tím, že jsme vdovy, kterým zemřel manžel ve válce.
"Jen nevím, jak moc blbé bude, když budu tvrdit, že jsem vdova, která přišla o manžela a přijdu tam s chlapem."
Čímž se dostávám k další podstatné věci - letos jsem zahájila plesovou sezónu tím, že jsem si na ples přivedla partnera. Joo, jestli valíte bulvy, tak v pořádku, protože já sama tomu stále nevěřím. Ale je to tak, Princ přijel z toho jejich smradlavého města jen proto, aby se mnou mohl jít na ples, ačkoli ten den měl zkoušky a další den šel do práce (ach). Dokonce se mnou držel smutek za mého zesnulého mažela a šel také v tmavé košili (ano, náš stůl opravdu vypadal, jako bychom byli na pohřební hostině). Dokonce mi chtěl před vstupem do sálu nasadit střevíček (ach) - nakonec jsem to zvládla sama, nebyla přece ještě půlnoc, abych ho měla ztracený.
Byl tak milý, že mě dokonce vytáhl tancovat, ačkoli jsme před tím řešili, že plesové tanečky nám moc nejdou - a dokonce jsme tancovali na vyvýšeném balkónku, aby naše taneční neumění viděli všichni přítomní v sále (ach). Následně jsme plánovali naši životní cestu, jak se dostat z postu prince a princezny, na post král a královna.. "Asi budem muset od někoho dostat království." O tom, že jsme princ a princezna nemohlo být pochyb, protože jsme se oba třpytili jako diamanty (šajn brajt lajk a dajmond) - jelikož já měla postříkané vlasy třpytkama a Princ se držel v těsné blízkosti u mě, tak se třpytil celý.. Prostě jako z pohádky. "Tak toho ti budu závidět i já." - "Toho si závidím i já sama." Dokonce jsem si ho záviděla natolik, že jsem až chvilkama zapomínala pomlouvat všechny lidi okolo (což jsem samozřejmě pak vždy rychle dohnala).
Celkově se ples velmi vyvedl, všichni byli krásní - někteří dokonce vypadali empírově- všichni byli milí (až na náš soukromý boj s Vypočítavým zmetkem) a všechno bylo téměř dokonalé (nebýt mé "skvělé" vlastnosti ze všeho dělat kovbojku). "Teď je to sice taky pěkný vejlupek, ale myslím si, že když se zamiluje, tak je věrný." Vše se obešlo bez újmy - pokud nepočítám Princovy roztržené kalhoty (ano, očividně nejen princezny mají problémy s trhající se látkou), můj rozdrcený prst na noze a následující blicí den Roztomilého. Ale na tyhle všechny věci jsme si dali menší náplast - při odchodu jsme v sále ukradli, co se dalo, tudíž jsme bohatší o 4 vínové skleničky, balonky, svícen, plakáty a část vánočního řetazu. "Hej, já bych ukradl i něco tady v parku." - "Děcka pojďte, jdem zkusit ukradnout koš." .... "Serem na to, je to tam přibetonované." - "Já furt přemýšlím nad tím, že jsme z tama mohli zkusit ukradnout ty židle, potřebujem nové."