Přeskočit na hlavní obsah

Pokud mě budou chtít vidět, tak mě vyhledají.

Sobotu jsem trávila u Modroočky, takže jsem se podívala po dlouhé době do kostela. Mše se mi hrozně líbila (možná proto, že jsem chápala každé slovo a dokonce jsem si pamatovala, že to všechno jsem četla v Bibli, takže to čtení asi nebylo tak marné). Líbila se mi taky proto, že mi potvrdila názor, který zastávám.. Sice jsem to všechno trochu převrátila, za což se popřípadě Modroočce omlouvám, ale nakonec mě to dovedlo k téhle hlavní myšlence..
Lidé často udělají v životě chybu, nejsme dokonalí, občas se může stát, že si zvolíme špatnou cestu. Naštěstí se často stane, že dostaneme druhou šanci, můžeme rozhodnutí změnit, zvolit si tu dobrou stranu. Já jsem člověk, který když dostane v životě druhou šanci, nadevše si jí váží, protože ne vždy se takové věci stávají. Pokud dostanete někdy v životě druhou šanci, držte se jí zuby nehty, ukažte, že jste za ni vděční a nebyla vám dána jen tak pro nic za nic.
Bohužel jsou mezi námi lidé, kteří si druhých šancí vážit neumí - ani třetích, čtvrtých .. To, že svou lhostejností mohou ubližovat ostatním, teď necháme bokem. Jde spíše o to, že i počet druhých šancí je omezený a někdo si je může vyčerpat. A teď nastává ten zlomový okamžik, kdy se lidé musí rozhodnout pro novou cestu. Buď si konečně uvědomí svou chybu a začnou BOJOVAT o nápravu. Nebo usoudí, že to není ta cesta, kterou se chtějí dát, ale v tom případě by se jí měli navždy vzdát. A nebo jsou prostě hloupí a líní a spoléhají na to, že když dostali tolik šancí, dostanou další, aniž by museli hnout prstem. Ale život není takový!
Někdy prostě člověk musí začít bojovat, aby dostal to, co chce. Vždyť život není pírko, každý se v něm musí snažit. Já chápu, že někteří se na vše dívají jinak, protože jsou zvyklí dostávat, co chtějí. Ale i takoví se jednou ocitnou v situaci, kdy musí aspoň trochu hnout prstem.. Protože se mohou například setkat s člověkem, který jim vše tak lehce a snadno nedá. A pokud se o další šanci opravdu nezaslouží, tak ji prostě mít nebudou - poprvé v životě poznají, co znamená nemít vše, co chci..
Takže prosím, važte si všeho, co vám život dává a nezahazujte dobré věci jen tak z rozmaru..

"Já se taky už neumím zamilovat nebo mít někoho ráda.." - "Bože, my jsme ale vadné!"
Jak řekla Nejmilovanější.. Nejsem vadná, jen jsem stále zamilovaná do jednoho člověka..

Komentáře

  1. Člověk by si měl vážit každé šance, život je obrovský dar, kterého si bohužel mnohdy vůbec nevážíme... :-(

    OdpovědětVymazat
  2. Presne, to jsi vystiíhla!!!Jak nejaky duchodce:-D..ale je to hnus no

    OdpovědětVymazat
  3. Ježíš jak já si často nadávám, když závidím těm lidem, kteří nehnou prstem, ale mají vše bez jakékoli snahy.. ale to se dělat prostě nemá, nesmím závidět! :D Musím si vybojovat skoro každou blbost, ale co, mně se líbí být bojovnice :D. S druhými šancemi je to tak jak říkáš no.. a když někdo šanci dostává neustále, už si na to zvykne a neudělá proto nic... smutné ale je, že to takovým lidem nějak moc často prochází.

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkně napsané, když člověk "bojuje" tak zvítězí, horší je, když čeká, že mu budou pečení holubi lítat sami do huby! A že takových lidí je...:-( Život je boj, tak se to říká, tak se musí bojovat.:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Nejlepší lidé na světě jsou ti, kteří se nikdy nepoučí ze svých chyb. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Poznám druhú šancu. Pred dvoma rokmi som totiž stratila úžasné priateľstvo len svojou vlastnou hlúposťou. Sama som si to vtedy neuvedomovala, no potom mi to začalo fakt chýbať. V septembri som dostala druhú šancu a teraz si to priateľstvo vážim miliónkrát viac.:)) No je pravda, že miliónkrát viac sa oň aj bojím.

    Pre ľudí je niekedy možno ťažké využiť druhú šancu a nesklamať, ak to sklamanie niekedy sami nezažili. Ale to už je o učení sa zo svojich chýb. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...

Jsi moje mrtvá touha

- Ale, došla jsem k závěru, že když jsme zatím neměly štěstí, tak na nás opravdu musí čekat někdo ještě lepší. - Přesně to si říkam já! I když je to teď těžké přijmout, protože mé srdce stále věří tomu, že to pravé štěstí jsem měla mít se Zarosteným. Ale mozek ho pořád přesvědčuje, že ne. A jak to časem přebolí, tak se srdce nechá přesvědčit. S polečně s Modroočkou jsme zahájily těžký boj - snažíme se mozkem přeprat naše srdce. Na to, aby mozek vítězil, je asi ještě brzy. Ale myslím, že malé vítězství se mu dostálo už tímhle. Že jsme si připustily, že nás čeká ještě mnohem něco lepšího, než bylo. Připomnělo mi to jeden citát, který jsem milovala po rozchodu se Záchranářem . "Představ si, jaké štěstí zažiješ s tím pravým, když i s těmi ostatními jsi byla na vrcholu blaha." A je to tak- strašně se těším na ty okamžiky, kdy budu vědět, že už nemůžu být šťastnější. Na to, až bude všechno nechutně růžové, jak psala Modroočko . Už teď mám za sebou spoustu krásně růžových ...