Přeskočit na hlavní obsah

Pokud mě budou chtít vidět, tak mě vyhledají.

Sobotu jsem trávila u Modroočky, takže jsem se podívala po dlouhé době do kostela. Mše se mi hrozně líbila (možná proto, že jsem chápala každé slovo a dokonce jsem si pamatovala, že to všechno jsem četla v Bibli, takže to čtení asi nebylo tak marné). Líbila se mi taky proto, že mi potvrdila názor, který zastávám.. Sice jsem to všechno trochu převrátila, za což se popřípadě Modroočce omlouvám, ale nakonec mě to dovedlo k téhle hlavní myšlence..
Lidé často udělají v životě chybu, nejsme dokonalí, občas se může stát, že si zvolíme špatnou cestu. Naštěstí se často stane, že dostaneme druhou šanci, můžeme rozhodnutí změnit, zvolit si tu dobrou stranu. Já jsem člověk, který když dostane v životě druhou šanci, nadevše si jí váží, protože ne vždy se takové věci stávají. Pokud dostanete někdy v životě druhou šanci, držte se jí zuby nehty, ukažte, že jste za ni vděční a nebyla vám dána jen tak pro nic za nic.
Bohužel jsou mezi námi lidé, kteří si druhých šancí vážit neumí - ani třetích, čtvrtých .. To, že svou lhostejností mohou ubližovat ostatním, teď necháme bokem. Jde spíše o to, že i počet druhých šancí je omezený a někdo si je může vyčerpat. A teď nastává ten zlomový okamžik, kdy se lidé musí rozhodnout pro novou cestu. Buď si konečně uvědomí svou chybu a začnou BOJOVAT o nápravu. Nebo usoudí, že to není ta cesta, kterou se chtějí dát, ale v tom případě by se jí měli navždy vzdát. A nebo jsou prostě hloupí a líní a spoléhají na to, že když dostali tolik šancí, dostanou další, aniž by museli hnout prstem. Ale život není takový!
Někdy prostě člověk musí začít bojovat, aby dostal to, co chce. Vždyť život není pírko, každý se v něm musí snažit. Já chápu, že někteří se na vše dívají jinak, protože jsou zvyklí dostávat, co chtějí. Ale i takoví se jednou ocitnou v situaci, kdy musí aspoň trochu hnout prstem.. Protože se mohou například setkat s člověkem, který jim vše tak lehce a snadno nedá. A pokud se o další šanci opravdu nezaslouží, tak ji prostě mít nebudou - poprvé v životě poznají, co znamená nemít vše, co chci..
Takže prosím, važte si všeho, co vám život dává a nezahazujte dobré věci jen tak z rozmaru..

"Já se taky už neumím zamilovat nebo mít někoho ráda.." - "Bože, my jsme ale vadné!"
Jak řekla Nejmilovanější.. Nejsem vadná, jen jsem stále zamilovaná do jednoho člověka..

Komentáře

  1. Člověk by si měl vážit každé šance, život je obrovský dar, kterého si bohužel mnohdy vůbec nevážíme... :-(

    OdpovědětVymazat
  2. Presne, to jsi vystiíhla!!!Jak nejaky duchodce:-D..ale je to hnus no

    OdpovědětVymazat
  3. Ježíš jak já si často nadávám, když závidím těm lidem, kteří nehnou prstem, ale mají vše bez jakékoli snahy.. ale to se dělat prostě nemá, nesmím závidět! :D Musím si vybojovat skoro každou blbost, ale co, mně se líbí být bojovnice :D. S druhými šancemi je to tak jak říkáš no.. a když někdo šanci dostává neustále, už si na to zvykne a neudělá proto nic... smutné ale je, že to takovým lidem nějak moc často prochází.

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkně napsané, když člověk "bojuje" tak zvítězí, horší je, když čeká, že mu budou pečení holubi lítat sami do huby! A že takových lidí je...:-( Život je boj, tak se to říká, tak se musí bojovat.:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Nejlepší lidé na světě jsou ti, kteří se nikdy nepoučí ze svých chyb. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Poznám druhú šancu. Pred dvoma rokmi som totiž stratila úžasné priateľstvo len svojou vlastnou hlúposťou. Sama som si to vtedy neuvedomovala, no potom mi to začalo fakt chýbať. V septembri som dostala druhú šancu a teraz si to priateľstvo vážim miliónkrát viac.:)) No je pravda, že miliónkrát viac sa oň aj bojím.

    Pre ľudí je niekedy možno ťažké využiť druhú šancu a nesklamať, ak to sklamanie niekedy sami nezažili. Ale to už je o učení sa zo svojich chýb. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...