Přeskočit na hlavní obsah

Naprostý cizinec, V moci tyrana - Kay Schubach

Kay má skvělou práci, kde se setkává se spoustou hvězd, přítele, který ji miluje - a přesto není šťastná. Všímá si faktu, že ve vztahu jim to neklape, tak jak by si představovala a to z jediného důvodu - její přítel se nechce posunout dál, nechce s ní mít dítě. A proto nedokáže odmítnout šarmatního a sebevědomého muže, se kterým se setkává v kavárně. Začíná si s ním vášnivý románek, kterému následuje opuštění přítele a nastěhování se do společného bytu. Zde se ovšem z dokonalého chlapa stává psychopat, násilník a téměř i vrah. Zatímco Kay se mění ze sebejisté ženy v trosku, která se stále upíná k představě, že jej dokáže změnit. Poté, co ztratí vše, se rozhodne vzchopit, uteče k rodičům a snaží se znovu postavit na vlastní nohy. Nakonec se jí to podaří, ovšem k tomu, aby svého partnera udala soudu, nemá odvahu. Naštěstí ji má jeho další partnerka, která si s ním zakouší stejná muka, jako kdysi Kay - je odsouzen k vězení.

Už ve chvíli, kdy Kay začala popisovat chování svého idola, jsem si říkala, jak může být tak nehorázně blbá a nevidět ten fakt, že je to pěkný šmejd a lhář. Nojo, láska asi udělala své.. Taky je asi pravda to, co na konci spisovatelka píše - pořád se snažila v něm vidět svůj ideál, i když on se od něj hodně vzdaloval.. Chtěla si ho přetvořit podle svých představ, chtěla konečně mít to, co jí její bývalý přítel nedal. Bohužel si k tomu vybrala opravdu špatného chlapa.
Myslím, že spousta lidí si při čtení téhle knihy říká, jak to mohla trpět tak dlouho, odpouštět mu to všechno a věřit, že se napraví - taky jsem si to říkala, ale pak se nad tím na konci zamyslela. Tohle se mi naštěstí nikdy nestalo a doufám, že nikdy nestane, aby na mě přítel vztáhl ruku.. Nadruhou stranu, nechala jsem si furt dokola ubližovat jedním a tím samým člověkem a věřila jsem, že ho láska ke mně přece jen změní.. Neubližoval mi fyzicky, ale jizev mi udělal taky dost.. A stejně jsem ho stále omlouvala.. Láska je fakt brutálně slepá. Takže možná nemám právo Kay soudit, člověk nikdy neví, jak se bude chovat v určité situaci, až dokud se do ní nedostane.
Bylo taky hrozné číst, jak byla ke konci proti němu bezmocná. Ten chlap měl vše do puntíku promyšlené, naplánované a uměl v tom chodit.. Opravdu nebylo snadné se z jeho sítí dostat.

Komentáře

  1. Z dokonalého chlapa se stává psychopat. :D Tak ženské lásky končívají. :)

    OdpovědětVymazat
  2. :xx chápu proč s ním byla tak dlouho. Taky jsem se nechala zničit psychopatem, víš, že jdeš ke dnu, ale nedokážeš od něj odejít - protože on už se polepší/ změníš ho/je to tvoje chyba. Zároveň se mu toužíš pomstít zato, co ti dělá, ale nikdy to neuděláš, protože tě má v hrsti jako svou loutku.

    OdpovědětVymazat
  3. tkéto knihy niesu veľmi pre mňa, ale niekoho to určite zaujímať môže,ja radšej rozprávky, fantasy a vymyslené, krásne nezmysly :D :)

    Pozývam ťa do GIVEAWAY:
    http://byfoxygreen.blogspot.sk/2015/03/buy-or-win-5-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  4. ten komentár k tomu si napísala dobre a súhlasím s tým, nemali by sme ľudí súdiť a pýtať sa ako sa môžu správať ako sa správajú a odpúšťať veci ktoré odpúšťajú lebo sami nevieme ako by sme sa v daných situáciach zachovali :) po knižke síce tak skoro asi nesiahnem kedže ich mám v zozname ešte veľa ale vyzerá zaujímavo

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...