Přeskočit na hlavní obsah

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou


Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti..

Dám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil...
A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvělou, krásnou holku, která tě bude plně milovat, věřit ti a bude šťastná, aniž by ses musel nějak více namáhat. Tak, jako můžeš být hrdý otec, můžeš být hrdý přítel - můžeš být hrdý na vztah, který jste vybudovali.. Kdyby sis zvolil mě, zvolil by sis to handicapované dítě.. Ten vztah by byl psychicky náročný jak pro mě, tak pro tebe. Každou chvilku by přišly chvíle, kdy bych seděla, o všem (tobě!) pochybovala, brečela bych, protože bych myslela na ty příšerné chvíle, co jsem zažila.. A ty bys tu pro mě musel vždy být. Vždy by ses musel šíleně namáhat, abys mě uklidnil, abych ti aspoň trochu věřila, abych aspoň trochu dokázala zapomenout na to špatné a myslet na to dobré. Museli bychom neustále překovánat nástrahy a bolest.. A myslím si, že tak jak by si nikdo dobrovolně nevybral život s postiženým dítětem, tak by si nikdo dobrovolně nevybral handicapovaný vztah..
A proto chápu, že jsi odešel.. A tak, jak se nemocné dítě nemůže zlobit na své potenciální rodiče, kteří by neváhali zvolit život se zdravou osobou, tak já se nemohu zlobit na tebe.. ať už to bolí jakkoli moc.

Komentáře

  1. Ty tak krásně umíš psát, i když je dnešní příspěvek spíše dopis někomu na rozloučenou, tak mě dostal...

    OdpovědětVymazat
  2. Síly změříš jedině v neštěští. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak toto je krásne :) dostalo ma to ... úplne ...

    OdpovědětVymazat
  4. Je to hezky napsané, nevšedně, zajímavě..., já se vrátím ještě k nadpisu a odbočím úplně jinam, můžu? :-)
    "někteří lidé cítí déšť a někteří pouze zmoknou"
    já cítím déšť na svém těle dva až tři dny než příjde, prý jsem přesnější než rosnička, ale je to spíš na obtíž, než pro radost.:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Rodiče si samozřejmě přejí zdravé dítě, ale pokud se narodí nemocné, milují ho stejně, jako by ho milovali zdravé. A pokud milujeme doopravdy, nemůže nám vadit ani milostný vztah s nemocným přítelem, nebo přítelkyní :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Obdivuju tě za to, jak umíš psát...
    To je tak krásný článek...
    Zároveň smutný... ale to, jak jsi to všechno vyjádřila... já nemám slov.


    OdpovědětVymazat
  7. Súhlasím s predošlím kometárom...
    Krásne napísané, dostalo ma to :O :)

    OdpovědětVymazat
  8. Teplý déšť je dobrý na pleť. :D

    OdpovědětVymazat
  9. Tento text ma dostal ! :O Podľa mňa máš talent určite chodíš aj na nejakú školu zameranú na žurnalistiku alebo nejaký taký smer alebo sa mýlim? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žurnalistika byla jeden z mých snů, ale nakonec jsem se vydala jiným - historie a archeologie.. I na historii se ale dostanu k psaní (snad, jednou).
      Každopádně moc děkuji <3

      Vymazat
  10. Dneska celý den depkařím a nenapadlo by mě, že mě dneska něco rozesmutní ještě víc, no a je to tady. Ale je to krásné, opravdu.

    OdpovědětVymazat
  11. Hromadně děkuji za tolik chvály ♥

    OdpovědětVymazat
  12. och tak toto si napísala fakt veľmi dobre! istým spôsobom som sa v tom článku našla a istým spôsobom ma inšpiroval a zároveň trošku zosmutnil ..

    OdpovědětVymazat
  13. To je hodně dobrý článek a krásné, i když smutné zamyšlení. A něco na tom je. Ale možná, že s jiným člověkem by to šlo, byl by odolnější proti psychickým stresům a nebral by je jako psychické stresy. Ale v něčem ti docela rozumím. Tedy, nevím jetli je článek psaný jako osobní zkušenost, nebo jako úvaha, ale je uvěřitelný.

    OdpovědětVymazat
  14. Krásný nadpis a krásný komentář....pokud může být krásné něco smutného.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na