Přeskočit na hlavní obsah

Věřím v anděly

Někdy, nevím proč, se cítím tak, že se mi chce brečet..
Když přijdou těžké chvíle a máme chuť skovat se do kouta a vyplakat si oči, potřebujeme nějaký impuls k tomu, abychom se absolutně nesesypali a nezbláznili. Každý z nás má zřejmě ten impuls nějaký jiný – někdo potřebuje prolít potoky slz, než si uvědomí, že je to zbytečné.. někdo zavře oči a věří v lepší zítřky.. někdo napíše článek na blog nebo složí báseň do svého deníčku, protože mu pomáhá se z problémů vypsat.. někdo začne tvrdě dřít, protože jen práce mu pomůže zapomenout na trápení.. Já, když se cítím špatně, dělám od každého něco..
Je snadné zase zvednou hlavu vzhůru..
Ale když se cítím tak příšerně, že jsem níž než na dně, přijde na řadu opravdová víra.. Ne, nejsem křesťan.. Neříkám, že nevěřím v Boha, občas mám chvíle, kdy si potřebuju s někým „promluvit“, tak si v duchu promlouvám s „Bohem“, ačkoli nevím nic o Bibli (když nepočítám to, že jsem ji musela číst kvůli škole), nevím nic o mších (chodím na ně občas s Modroočkou kvůli tomu, že mi přijde hrozně zajímavé přemýšlet nad věcmi, které farář říká), nevím nic o křesťanských zvyklostech (omlouvám se Modroočce a ostatním, za velmi kostrbaté vyjadřování ohledně tohoto tématu). Nevěřím ani v žádné jiné božstvo.

Já potřebuju věřit.. Dej tomu křídla k létání
Co teda myslím pod pojmem opravdová víra? Nikdy nezapomenu na období, kdy jsem začala opravdu věřit v jedny bytosti.. Před několika lety jsem měla v mém dlouholetém vztahu krizi. Jednoho večera jsme se s Obláčkem pohádali a on odjel a vypadalo to, že všechno skončilo, že už se nikdy nevrátí zpět. Celou noc, kterou jsem prožila v slzách, jsem urputně prosila ANDĚLY, aby stáli při nás a náš vztah zachránili. Byla to dlouhá několikatýdenní cesta, ale oni jej opravdu zachránili.. To bylo období, kdy jsem začala věřit v tyhle něžné okřídlené bytosti.

Není pozdě na uzdravení..
A ještě jedna událost mě ve víře v anděly utvrdila. Když měl můj bratr asi dva/tři roky, opravovali jsme dům. Do koupelny jsme si dělali shoz na prádlo, který vedl přes dvě patra až do prádelny. Bohužel se stalo, že Prcek se nějak nachomýtl k díře, kterou jsme na ten shoz měli připravenou a jakožto prťavé, nic netušící dítě, do ní spadl. Ovšem, tou dobou jsme ještě neměli ani prádelnu zcela opravenou a přímo pod shozem se o dvě patra níž nacházela rozbouraná zeď plná trčících kamenů – přímo na tu zeď Prcek spadl a následně se sesunul do prachu na zemi (což bylo největší štěstí). Člověk by řekl, že když dvouleté dítě proletí volným pádem přes dvě patra a dopadne na kameny, musí být buď mrtvé, nebo doživotně ochrnuté. Ale Prcek měl „jen“ vyražené některé zuby a byl poškrábaný. Pokud ho tehdy nesnesl na křídlech anděl, tak nevím. Není jiné vysvětlení, než to, že jeho andílek strážný měl tehdy pohotovost a ještě než Prcek zahučel do díry, už měl pro něj dole přichystaný obláček.

Proč lidé jen civí a chodí mimo..
Moc ráda si představuju ty nádherné zářivé bytosti, jak na nás s láskou shlíží, ačkoli jsme pouze „obyčejní“ lidé. Jak se snaží udělat cokoli, aby nám pomohli v nejhorších chvílích. Jak se starostlivě soustředí na to, abychom v životě dosáhli co nejvíce úspěchů a aby nás neúspěchy nesrazili příliš dolů. Jak nad námi nikdy nezanevřeli – ať už nás v životě opustí všichni, andělé nikdy.
Věřím, že při psaní tohoto článku minimálně jeden z andělů sedí vedle mě a jeho obličej září pýchou a štěstím. Poté mávne křídly a odletí mně (nebo některému z vás) zajišťovat nový příděl štěstí do života. Ale nemusím se bát, že budu sama. Protože přiletí Anděl Noci, který bude do lapače snů zachycovat všechny noční můry a postará se mi o klidnou noc.

Komentáře

  1. Dokonalý článek, jsem na tom úplně stejně, náboženství nepraktikuji, ale v Boha věřím, něco takového zkrátka musí být. Hodně na to myslím, když je ouvej někomu, koho miluji.

    OdpovědětVymazat
  2. Úžasný článek. :)
    Sice také nejsem věřící v pravém slova smyslu... ale na "něco" věřím. Myslím si, že každý musí v něco věřit.. v něco, co mu pomáhá překonávat právě ty těžké chvíle a věřit, že má život smysl.

    OdpovědětVymazat
  3. musím ťa pochváliť, že veľmi pekne píšeš :))

    http://miskaholla.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  4. ten začiatok článku si opäť raz skvele vystihla, každý máme iný spôsob ako sa vyrovnávať s ťažkými situáciami v živote ..ja som takisto ten typ čo sa snažím zamestnávať s čím koľvek :) ... Čo sa týka viery, ani sama neviem ako na tom vlastne som,nikdy som k ničomu nadprirodzenému nemala nejaký zvláštny vzťah, každopádne verím že niečo väčšie existuje :) čo to je to však neviem určiť

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na