Přeskočit na hlavní obsah

Kam se poděly děti - M. H. Clark

Je chladné zimní dopoledne a Nancy Harmová váhá, jestli pustit své děti, Michaela a Melissu, ven. Nakonec ji dětské prosby udolají a děti se vydávají na zahradu. Nancy má ovšem stále špatné tušení. Přesto se svou úzkost se snaží ignorovat, ačkoli k ní má plné právo - vždyť je to teprve několik let od doby, co byly její dvě děti z bývalého manželství nalezeny utopeny a z jejich vraždy obviněna právě Nancy. Jen krůček ji dělil od smrti v elektrickém křesle. Díky útěku korunního svědka nebyla odsouzena a mohla si  odjet vybudovat nový život. A to se jí povedlo - má dvě děti a manžela, který ji miluje a jako jediný zná celou její minulost.
Když Nancy později volá své děti domů, nikdo se neozývá, nikdě nejsou. A kolotoč hrůzy začíná nanovo - najde Nancy opět své děti mrtvé? Na pomoc přijíždí světový teraput, který jí pomocí hypnozy pomáhá si vzpomenout na vzpomínky, které její paměť díky prožité hrůze vytěsnila. A skutečně se takto podaří najít vraha - ale nebude příliš pozdě?

 M.H.Clark je skvělá spisovatelka a musím říct, že tohle byla nejlepší knížka, kterou jsem od ní četla - doslova jsem ji zhltla, ačkoli jsem už v druhé části věděla, kdo je vrah a jak to dopadne. Plně doporučuji, moc dobrý detektivní román.
Štítky:

Komentáře

  1. Annie23. října 2014 v 13:11

    To mi připomíná, že bych si konečně měla udělat na čtení čas.:)

    OdpovědětVymazat
  2. Unknown23. října 2014 v 13:18

    Běhá mi mráz po zádech... Asi si ji zařadím do Chci přečíst.

    OdpovědětVymazat
  3. Lů25. října 2014 v 0:12

    Ty jo... tak nevím, nevím, jestli bych na tuhle knížku měla nervy... úplně mi stačilo si přečíst ten obsah (slabší povaha :D)... Na druhou stranu mě to ale láká, určitě to bude skvělá, napínavá knížka. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Van Vendy29. října 2014 v 17:39

    Od M.H.Clarkové jsem četla několik románů a byly vážně dobře vychytané. S pořádnou dávkou napětí!
    Měla bych se po této knize podívat...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...
10 komentářů
Další informace

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...
13 komentářů
Další informace

Jsi moje mrtvá touha

- Ale, došla jsem k závěru, že když jsme zatím neměly štěstí, tak na nás opravdu musí čekat někdo ještě lepší. - Přesně to si říkam já! I když je to teď těžké přijmout, protože mé srdce stále věří tomu, že to pravé štěstí jsem měla mít se Zarosteným. Ale mozek ho pořád přesvědčuje, že ne. A jak to časem přebolí, tak se srdce nechá přesvědčit. S polečně s Modroočkou jsme zahájily těžký boj - snažíme se mozkem přeprat naše srdce. Na to, aby mozek vítězil, je asi ještě brzy. Ale myslím, že malé vítězství se mu dostálo už tímhle. Že jsme si připustily, že nás čeká ještě mnohem něco lepšího, než bylo. Připomnělo mi to jeden citát, který jsem milovala po rozchodu se Záchranářem . "Představ si, jaké štěstí zažiješ s tím pravým, když i s těmi ostatními jsi byla na vrcholu blaha." A je to tak- strašně se těším na ty okamžiky, kdy budu vědět, že už nemůžu být šťastnější. Na to, až bude všechno nechutně růžové, jak psala Modroočko . Už teď mám za sebou spoustu krásně růžových ...
13 komentářů
Další informace