Přeskočit na hlavní obsah

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek..

Moje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?)
Viděli jste seriál Gilmorova děvčata? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám.
Když bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za to, jak tuhle situaci zvládala, aniž bych já osobně pocítila nějaké strádání.
V pubertě jsme si s mamkou prožívaly chvílema vyhrocené situace, protože jsem byla správný puberťák, kterému ubližuje celý svět a ráda jsem se hádala. Naštěstí jsem velmi brzy poznala svého bývalého přítele - nebylo mi ještě ani patnáct - a díky němu jsem se hodně uklidnila. A i v tomhle období se mamka zachovala spíš jako má kamarádka, než jako rodič. Moje kamarádka nemohla mít přítele ještě ani v 18cti letech, protože jí to rodiče zakazovali. Já jsem si ve čtrnácti dovedla domů přítele a od té doby se stal součástí naší rodiny - ve chvíli, co uhodilo mých patnáct mě mamka zavedla ke gynekoložce a obstarala prášky, protože díky svému mládí nebyla naivní. Už v šestnácti jsem u něj mohla spávat a když jsme v osmnácti začali řešit společné bydlení, mamka na to zareagovala "Já vám do toho nebudu mluvit, pokud si to chcete zkusit - zkuste." Nakonec z toho sešlo, protože jsem byla jediná, kdo to zkoušet chtěl.
Nakonec se ukázalo, že maminka beze mě neumí jen tak přežívat - když jsem se odstěhovala kvůli vysoké, první rok velice trpěla. Druhý rok trpěla ještě víc, protože jsme se s přítelem rozešli a já jsem přestala jezdívat domů každý víkend. Už je to třetí rok, co jsem mimo domov a mamča se s tím konečně docela vyrovnala. Ale musím říct, že když jsem mimo domov víc jak 14 dní, hrozně se tam pak těším - nejvíc na rána a odpoledne, kdy s mamkou jen tak sedíme v kuchyni a řešíme všechny naše zážitky.
Protože to je ta nejúžasnější věc na našem vztahu - můžu s ní řešit uplně cokoli, nikdy jsem před ní nemusela mít žádné tajemství. Ke všemu mi řekne svůj názor, ale nikdy mi v ničem nebrání nebo nenadává za blbosti, kterých jsem za svůj život udělala už dost.
Ačkoli není ten objímací typ - čili uplný opak mě, která potřebuje stále nějaký tělesný kontakt, celý život vím, že jsem pro ni nejdůležitější člověk na světě (samozřejmě společně s mými sourozenci). Ona je ten typ osoby, která pro své děti udělá cokoli na světě, vždy myslí v první řadě na ně a pak až na sebe, vzdala by se čehokoli jen proto, abychom byli šťastní.
Když jsem byla díky svému bývalému šťastná, byla šťastná ona. Když jsem přišla s tím, že se se mnou rozešel, celé dny a noci seděla u mé postele a hlídala, jestli dokáži spát, jíst, dýchat (a že to bylo v prvních chvílích hodně těžké). Když jsem chtěla jít na školu, kterou nikdo v naší rodině nechápe, stejně mě na ni poslala. Když jsem chtěla jít na gympl, proti kterému hodně zbrojila, stejně jsem tam nakonec šla. Celou dobu mi dovoluje jít cestou, kterou si sama volím - rozhodně nejsem rozmazlované dítě, protože já si často volím špatně a ona to ví. Ale nechá mě šlápnout vedle, pak se mě snaží z toho hnoje, do kterého padám tahat a opět posílat na další cestu. Když jsem šťastná, je šťastná se mnou - když trpím, trpí 2x víc.
Je to člověk, kterému jsem nejvíc vděčná a kterého za vše bezmezně miluji. Vím, že i kdyby se ke mně všichni otočili zády, ona by to nikdy neudělala. Mám skvělý život a za všechno vděčím hlavně jí!

Komentáře

  1. To je tak krásný článek! :)
    Mě třeba mamka taky měla, když byla hooodně mladá. Teď je mi 23 a jí je také 40 - jako tvé mamce. Ale naštěstí měla po boku tátu a byli spolu přes 20 let... takže trochu jiný příběh. :))
    Ten vztah s mamkou ti moc závidím. Seriál Gilmorova děvčata znám a jsem právě z těch lidí, kteří tento vztah závidí.
    Stěžovat si tedy nemůžu, to ne. Sama jsem si taky vždycky mohla jít za tím, co jsem chtěla já... a rodiče mi byli vždycky oporou a v ničem mi nikdy nebránili...
    taky jim jsem za všechno vděčná a teď s nimi mám dobrý vztah...
    Ale třeba jak jsi psala, že s mamkou probíráte vše a nemáš před ní žádný tajemství - tak to já bych nemohla... nikdy jsme si nepovídaly o něčem osobním... nesvěřovaly se. A tak jsem v tom už tak nějak vyrostla a ona vlastně o mých "bývalích", kamarádkách, akcích... o škole... o ničem nic neví. :))
    Tvoje mamka musí být opravdu skvělá osoba... a jsem ráda, že máte takový vztah - opravdu se to jen tak v dnešní době nevidí! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jelikož znám tvoji maminku, tak už po jednom dni a mnoha vyprávěních vím, jak úžasný člověk a to je a taky vím, jak moc dobrý spolu máte vztah. :) I přesto mi při tomhle článku ukápla slza (tentokrát to není jen tím, že jsem prostě velká cíťa :D ).
    Zrovna dneska jsem přemýšlela o tom, jaké mám štěstí, že já mám tu svoji taky tak skvělou :D a jak jsem ráda, že ji mám, takže mi dnes hraješ do noty. :)
    Kdysi jsem četla nějaký citát, kde bylo ve zkratce napsáno, že "Bůh nemůže být všude a tak nám na zem poslal maminky" a ta tvoje je toho důkazem ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obě máme největší štěstí na světě, že naše maminky jsou takové poklady, jaké jsou :-*

      Vymazat
  3. Jste s maminkou obě krásné. :-) Mne měla maminka ve 20 letech, to také není moc. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D na obrázku nejsme my - my jsme ještě hezčí :-D

      Vymazat
  4. Máš fajn mamku. :) Jste jak Gilmorovic děvčata. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tenhle kamarádský vztah s mamkou je super. Moc ti to přeji a je fajn, že si uvědomuješ, jak moc je pro tebe mamka důležitá...

    OdpovědětVymazat
  6. To je fajn mít s mamkou kamarádský vztah, to máš štěstí a tvá mám má zase štěstí na dceru....

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem u svého bývalého přítele spala už v patnácti. :D A to i přesto, že moji rodiče jsou stále spolu a moje maminka je o třicet let starší než já. Ale je to spíš taky moje kamarádka, což mi občas vadí, když potřebuju spíš mateřské slovo než výsměch..

    OdpovědětVymazat
  8. Úprimne vám to závidím. Aj ja by som chcela mať s mamou taký vzťah. Pretože žiadna kamarátka v tvojom veku ti neporadí tak dobre ako osoba, s ktorou si stále, pozná ťa a má omnoho viac skúseností.

    DominicaLand

    OdpovědětVymazat
  9. Nedokážu si představit, že bych si s mamkou tak rozuměla.. Přecejen mě měla později.. Ale Gilmorky miluju - taky bych to chtěla sjet od začátku, jenže to samé teď plánuju u Přátel, takže to budu muset odložit :D :)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc pěkně napsané.. gilmorova děvčata mám taky ráda.. :)

    PS: U mě na blogu právě probíhá GIVEAWAY :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na