Přeskočit na hlavní obsah

Napoleon a Josefína - Octave Aubry

Na Vánoce jsem dostala knížku z roku 1928, což byl pro mě zážitek. A ten byl ještě zdvojnásoben tím, že knížka byla román o mých oblíbencích - Napoleonovi a Josefíně Bonaparte.
Příběh pojednává o seznámení vlivné vicomtesy Beauharnais s bezvýznamným důstojníkem Napoleonem. Ten se do ní záhy zamiluje a vzhledem k tomu, že pochází z Korsiky, jeho láska je živočišná a vášnivá. Oproti tomu, Josefína pociťuje k Napoleonovi pouze určité sympatie, ovšem o lásku se z její strany nejedná. Přesto, po promluvě se svými vlivnými příteli, souhlasí se sňatkem s Napoleonem. Ten se hned po velmi nuzné svatbě vydává na své vysněné tažení do Itálie a ponechává Josefínu v Paříži, která se zde oddává radovánkám se svými milenci a na Napoleonovy láskyplné dopisy odpovídá jen velmi chladně.
Nakonec je nucena vydat se na cestu do Milána, kde na ni čeká již roztoužený manžel. Itálie ji přijme jako skutečnou královnu a Josefína si užívá komfortního paláce a pozornosti jak manžela, tak obyvatel Itálie. Nikomu zde nedochází, že generál Hypolite, který s ní přijel jako přítel, je ve skutečnosti její milenec.
Napoleon se s Josefínou následně vrací do Francie a i zde si začínají díky Napoleonovým úspěchům žít na vysoké noze. Dokud jej má Josefína po boku, chová se jako vzorná manželka. Ovšem ve chvíli, kdy odjíždí Napoleon na své další tažení do Egypta, opět obnovuje své staré románky s ostatními muži. Napoleonovi bratři už to dál nedokáží snášet a posílají do Egypta dopis, kde Napoleona o všem informují. Ten se na základě zdrcujícího zjištění o své milované Josefíně rozhodně pro rozvod.

Ačkoli byla knížka psána starým stylem, dobře se četla. I když možná se mi četla dobře, protože příběh Napoleona a Josefíny už mám dost zmáklý, je to asi stá knížka, co o nich čtu a taky jsem psala seminárku na tohle téma.
Co mi teda hodně vadilo bylo to, jak kniha skončila. Napoleon se sice s Josefínou v Egyptě rozhodl rozvést, ale ve skutečnosti to tak nedopadlo, zůstali manželé a Josefína se do něj poté i zamilovala. V druhé fázi jejich vztahu to byl Napoleon, kdo podváděl a kdo se nakonec jejich vztah ukončil. Budu tedy věřit, že někde na světě existuje ještě pokračování téhle knihy a vše tam dopadne tak, jak opravu dopadlo.

Komentáře

  1. Tak to pro tebe musel být nejlepší dárek! :) Já dostala k Vánocům od mamky taky román, je z dob anglické kolonizace :)

    OdpovědětVymazat
  2. Historie mě nikdy moc nebrala, ale tvoje pojetí je super. konečně vím, jak to bylo s tím Napoleonem... Píšeš moc pěkně poutavé články...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji :)
      Kdyby jsi někdy chtěl vědět něco o Napoleonovi, klidně se na mě obrať :D já jsem odborník :D

      Vymazat
  3. Ona jedna knížka tvrdí tohle, druhá zas tamto, Napoleon pro nás sice není taková hádanka, ale i tak opatrně s fakty. :)

    Kdysi jsem četl názor, že poslední vlivná žena byla Napoleona matka. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak :)
      Na tom je taky velký kus pravdy. Napoleon svou rodinu miloval a byl vychováván k obrovské úctě k matce a nikdy by neudělal nic, s čím by absolutně zásadně nesouhlasila (i když nejdříve tajně a poté okatě nesouhlasila hlavně s Josefínou)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...