Přeskočit na hlavní obsah

Řím, 1. část

Ciao amici!
Před několika lety (asi 6ti?) jsem navštívila tu nejúžasnější zemi a její nejúžasnější hlavní město - Řím! Když jsem tam jela, neznalá italštiny i vlastně celé Itálie, netušila jsem co mě čeká a co ve mně tenhle úžasný stát zanechá! Jediné, v čem jsem měla docela jasno byl fakt, že mám ráda italská jídla - pizzu, těstoviny, pannino - to bych mohla non stop každý den.


Jela jsem tam s Ředitelkou - mou nevlastní mamkou, která zde byla v mládí nějaký čas jako au-pair, takže italštinu jen oprášila a parlovat pro ni poté nebyl žádný problém. Dojely jsme tam v půlce května - takže v ČR jaro, v Itálii 40°C vedra. Vystoupila jsem z letadla a říkala si, že nemám šanci v takovém pařáku chodit 3 dny v kuse po památkách a přeplněném městě. Nejdříve jsme se šly ubytovat - na to, že náš hotel měl hvězdiček dost, vnitřní vybavení tomu moc neodpovídalo - ale co, však tam budem jen přespávat. Co nás ovšem opravdu naštvalo bylo, že jsme ještě neměly nachystaný pokoj, takže jsme se po cestě letadlem nemohly ani osprchovat a převléct - tak jak jsme byly, jsme musely vyrazit do ulic.
Naše první atrakce bylo Forum Romanum - v době největšího rozkvětu antického Říma to bylo centrum všeho dění - trhy, kulturní události, průvody .. zde byly na dením pořádku.. Časem se zde postavily chrámy, baziliky a vítězné oblouky všeho druhu. Proto je docela logické, že hned vedle Fora Romana stojí jedno z největších děl římské architektura a nejznámější italská stavba - Koloseum, ve kterém přišlo tisíce lidí a zvířat o život jen pro pobavení obecenstva.
Do Kolosea jsem se moc těšila, protože je to naprosto impozantní stavba. Zvenku bylo úžasné a nádherné, tak jako na každém obrázku, uvnitř už mě tolik neokouzlilo. Podlaha uprostřed K. je pryč, takže můžeme vidět tisíce malých místnůstek, ve kterých byli zavření gladiátoři, vězni nebo zvířata. Každopadně zřejmě každý, kdo přijede do Říma, zavítá na prvním místě do Kolosea.. V dnešní době tam pouští méně lidí, protože díky špatným konzervačním podmínkám a faktu, že z Kolosea je turistická atrakce, se začíná tahle historická budova, která zde stojí od r. 70 n. l., trochu bortit.


Následně jsme navštívily Piazza Venezia (Benátské náměstí) - zde se střetává několik největších dopravních tepen metropole a stojí zde největší památník Itálie - Památník Viktora Emanuela II. a renesanční palác - díky čemuž jsme sem zamířily. V budově dnes sídlí Museo del Palazzo Venezia ukrývající velkou sbírku nejrůznějších uměleckých děl a zároveň je odtud úžasný pohled na město.



Chvilkama jsem přes den myslela, že nastala má poslední hodinka, taková sauna tam byla (uplné Kongo), musely jsme se často uchylovat do stínu na lavečky nebo chladivé kameny, abychom nabraly sil. Jak přestalo sluníčko tolik pražit, tak jsme se navečer ještě jednou vrátily na Forum Romanum a znovu si ho prošly - sice už se zde nachází jen zbytky dávných budov a památek, ale přesto pocit, že stojíme na nejstarším místě Říma, byl k nezaplacení. Cestou do hotelu jsme se občerstvily panniny - já měla se šunkou a sýrem a Ředitelka s mozzarelou a rajčaty. Moc dobré a je super, že stánky s těmito houskami tam byly na každém rohu. Na hotelu jsme si trochu odpočinuly a vyrazily na první italskou večeři - docela jsme byly ovšem stále zasycené panninem, takže jsem si dala pouze italskou rajčatovou polévku a Ředitelka opět mozzarelu a rajčata - když už jsme v té Itálii.. Tehdy jsem téhle pochutině ještě moc neholdovala, tudíž já to tam nejedla - čehož dnes lituji, protože jsem si to postupem času zamilovala.

Hned první večer se ukázala přátelskost Italů, kdy nás číšník, co nás obsluhoval, pozval po jeho směně ještě do jiné restaurace na drink. Byla jsem po celém dni brutálně unavená a navíc jsem v té době ještě neuměla italsky, tudíž já jsem odmítla a šla na pokoj.. Kde jsem ovšem stejně polovinu noci probděla, protože jsem přemýšlela nad scénářema, že Ředitelku Italové někam zatáhnou a kdoví co s ní udělají. Nojo, v té době jsem měla k Italům značnou nedůvěru. Zvlášť po tom, co jsem ten den chodila s tričkem vyhrnutým tak, že mi trčelo břicho, abych co nejvíce větrala, a celá strana mužského italského osazenstva po mně neustále pískala a čučela. A to jsem v té době byla černovláska, z dnešní blondýny s holým pupkem by se tam asi zvencli.


Komentáře

  1. Krásná reportáž z Itálie, akorát mi přijde taková useknutá na konci. Předpokládám tedy, že paní Ředitelce se naštěstí nic nestalo…

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě bude pokračování, nechtěla jsem to dělat příliš dlouhé :)
      Ředitelka dorazila po jedné ráno v dobré náladě a v pořádku :)

      Vymazat
  2. Krásný článek, který mi přiblížil památky v Itálii. :)
    Podle toho, jak krásně to popisuješ, bych se tam hned vydala. Až na ta horka teda, to nevím, jak bych byla schopná fungovat... já špatně snáším i teploty tady v ČR, v létě. :D :D
    A italská jídla jako pizzu, rajčata a mozzarelu, těstoviny - mám taky moc ráda. I když většinu z toho už moc nejím. :D Tam bych tomu asi neodolala a ráda bych vyzkoušela, jak to tam chutná. :))

    OdpovědětVymazat
  3. Itálie je úžasná miluji jí!! A zrovna v Římě jsem ještě nebyla..:(

    OdpovědětVymazat
  4. Take jsem byla pred lety, presneji asi pred 6 lety, v Italii, konkretne na Sicilii, ale cestou i v Římě, Florencii a podobne :)
    byl to nezapomenutelny zazitek, byla jsem tam na vymennem pobyte, italove byli u nas, a my pak bydleli pro zmenu u nich ....
    bylo super videt jinou kultuuru, zivot siciliancu, docela jim to zavidim. kazdy den ve skole treba jen 4 hodky, a pak frrrr k moři :) maji tam skoro porad teplo, muzou se koupat a valet na plážích :)
    Řim byl neskutecnej .) ))) ty pamatky hlavne Koloseum, nezapomenu.
    ale nesu si sebou i spatne vzpominky, hlavne na to jak me tam okradli, a domu jsem odjizdela bez penezenky, dokladů a par penez.... no jo. chybama se clovek uci.. od ted jsem posedla tim ze si musim penezenku strezit neustale ... je to pouceni ale i fobie ted pro me.... strasne se o ni od ty doby bojim..

    OdpovědětVymazat
  5. Taliansko je nádherné. V Ríme sme boli pred rokom na Silvestra a teplota niekedy cez deň presahovala 16 stupňov, takže na jar/v lete to teda fakt nebolo závideniahodné to počasie. Ale mesto to je fakt úžasné, má skvelú atmosféru a ešte sa am chcem vrátiť niekedy. (ale predsa len radšej na jeseň alebo v zime)
    DominicaLand

    OdpovědětVymazat
  6. Tak a teď mě štve ještě víc, že mi ten Řím v září nevyšel :( Achjo, zní to fakt skvěle! Letos mi to už vyjít musí! I kdybych tam měla jít pěšky....

    OdpovědětVymazat
  7. to koloseum vyzerá úplne úžasne, Rím je jedno z miest ktoré chcem raz určite navštíviť a tými svojimi článkami si ma na to ešte viac navnadila.. už som síce v Taliansku bola a tá príroda a domčeky, krása ale v Ríme tam ešte nie ale verím že to tak je rovnako krásne ako v oblasti kde som bola :))

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na