Přeskočit na hlavní obsah

Vysoká škola - 4 měsíce nápor na játra, 2 měsíce na hlavu


"Zavčasu to studium ukonči, než bude moc pozdě!"
Tak jak na vás působí letošní zkouškové? Díky bohu za to, že už je u konce. Nevím, jestli to bývá tím počasím, ale zimní zkouškové je vždy 100x horší jak to letní. Letos jsem se sesypala, jako snad ještě nikdy. Týden jsem se šprtala na zkoušku od rána téměř do rána, byla jsem z toho na nervy, vystreslá a já nevím co všechno. Pak jsem si samozřejmě vytáhla tu nejhorší otázku, co jsem mohla - stává se ze mě profík v tahání otázek na pi*u! A i přesto jsem 10min v kuse mluvila a mluvila .. ale pak se docentka začala  vyptávat a jen díky takovým detailům, jako že jsem nevěděla, že Vladislavský sál má renesanční okna a že vlastně celé mé pojetí renesance je mírně marxistické (ano, mám skrytou identitu Stalina) mi tu zkoušku nedali a v úterý tam musím znovu. S tím, že vím, že mě bude zkoušet z toho samého, takže šprtám všechny renesanční stavby a díla - ještě, že přišlo baroko, které veškerou renesanci přestavilo, takže v čisté podobě toho u nás zbylo jen málo. Každopádně jsem brečela po téhle zkoušce celý den. Den před touhle událostí vyletěla moje známá od státnic (měla samé jedničky a vyletěla z angličtiny), takže to samé, brečela nonstop v kuse, ani nebyla schopna dojet sama z Brna domů. A den před ní se to samé stalo její spolužačce - takže Brno se teď hemží histericky plačícími lidmi. Jestli nám ta škola za to stojí!!

Do toho nám na půlroku odjela spolubydlící do Belgie, takže v ten den, co mě vyrazili od zkoušky, jsem šla mávat k vlaku - ironicky se mi ten den vrátila jedna z mých nejbližších kamarádek, taky z Belgie, takže jsme mávaly spolu. Před odjezdem Cestovatelky jsme si sedly všechny na nádraží do restaurace a v jednu hodinu odpoledne do sebe koply panáka. Tamní personál nestačil zírat. "Já si dám Jegra." - "Já broskvovou." - "Já taky." - "Dobře, a co dál?" - "Nic, jen ty tři panáky."

"Já jsem tu měla někde sklenku na víno.. Kde je? Já už jsem jako vypila i skleničku?"
Ještě, že máme na tom světě alkohol a party. Už mi to za ty 2 měsíce zkouškového začíná chybět, naštěstí jsme si občas stihli odskočit na ples, oslavu nebo rozlučku. Ale v novém semestru to zase rozjedem, můj manžel barman určitě 2 měsíce jen brečí a vyčkává můj opětovný návrat do klubu. "Našla jsem si nového manžela." - "A už o tom ví?" - "Ne, a asi ani jeho přítelkyně to ještě neví... A ještě navíc mi mamka řekla, že takový člověk jí nepřekročí práh domu." Náš vztah bude složitý, ale o to víc si ho budem vážit..

Komentáře

  1. Zkouškové nesnáším a jak říkáš ty to zimní je daleko horší... Jinak u mě to vypadá tak že pokud nedám úterní zkouškuj tak mě sami vyhodíja už ze školy... Takže u mě to možná ani mít dlouhé trvání nebude... :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně takto to mám i já s úterní zkouškou :-D to zvládnem!

      Vymazat
  2. na fotke si ty? je úžasná! :)
    www.gummybaum.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  3. Nadpis článku pobavil. :D
    Letošní zkouškový je vůbec nejhorší. Poprvý jsem nucena se vykašlat na zkoušku a zkusit jí za rok. Ještě tu nejtěžší. Ale nemoc je nemoc a já na to už nemám. :/ A to jsem nebyla ani na jednom pokusu...
    To s tvojí zkouškou mě mrzí. Ale zítra jí to tam určitě odříkáš a dá ti to! ;)
    To je hrozný, všechno okolo té školy... a koukám, že nejsem ani zdaleka jediná, která je z toho psychicky vyčerpaná a brečí...

    OdpovědětVymazat
  4. Zkouškové je nejhorší období! Letos jsem měla asi jen pět zkoušek, ale stejně mi dva předměty furt visí v systému s nápisem "nesplněno".

    Tvé kamarádky je mi líto, že neudělala státnice :( Musí to být hrozná rána. A ty nevěš hlavu kvůli oknům, příště to bude lepší! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím že těch plačících nás bylo v Brně víc :D Také jsem měla poněkud divoké zkouškové :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na