Pokud se někteří z vás chystají na vysokou školu, jistě budou postaveni před problém, zda se nastěhovat na koleje nebo byt. Já jsem před téměř třemi lety řešila to samé - od začátku jsem věděla, že na koleje mě nikdo nedostane, protože já občas potřebuji mít svůj vlastní klid, kterého by se mi tam určitě nedostávalo. Tak jsem sháněla spolubydlící i byt - přes kamarádku jsem sehnala jednu holčinu, která řešila stejný problém, tak proč ho neřešit společně - zvlášť, když jsme pak zjistily, že jsme spolu chodily do školky (ten svět mě nepřestane udivovat) a nakonec jsme i našly - byt pro 4 lidi. Na tohle období docela ráda vzpominám, ale už bych ho asi nevrátila, protože jediné, co mi chybí, je právě má spolubydlící. Zbytek nic moc.
Na druhák jsme se přestěhovaly do bytu, kde nás bylo ze začátku 7. Asi se děsíte takového velkého čísla - a musím říct, že i my jsme se původně děsily, ale nakonec no problemo. Teda, problemy byly, ale ne ty, které jsme očekávaly (rvačky o koupelnu, kuchyň, záchod, bordel atd.). V průběhu druhého semestru se tři holky od nás odstěhovaly, protože odjely na erasmus a my jsme byly se zbytkem postaveny před důležitým rozhodnutím - koho si nastěhujem na byt?
Náhodou jsem se o tom zmínila před mým oblíbeným spolužákem a on se toho náhodou chytil a byla ruka v rukávu - a tak s námi už skoro rok bydlí Smíšek a Plyšák. A byl to nejúžasnější rok, jaký mohl být (když neberu nějaké dva měsíce, kdy byl Smíšek totálně na zabití a já jsem se modlila, aby se odstěhoval).. Už je vše vyjasněno a osazenstvo celého bytu se navzájem miluje - samozřejmě jen platonicky, protože máme zavedené pravidlo co je v domě, není pro mě.
"O děti mi ani tak nejde, spíš o ten sex." - "Naštěstí už tě znám, tak je mi to jasné." - "To jsem rád, mě vždy unaví, než slečně vysvětlím, o co mi vlastně jde. Mám rád ty chápavé."
Ti, co mě už chvilku čtou, tak jistě ví, že pořádáme nejlepší party v historii tohoto města. "Mně řekl Frajírek, že je inteligentní. A byl ještě docela střízlivý, když mi to říkal, tak to asi myslel vážně." - "Kdyby byl tak inteligentní, jak o sobě tvrdí, tak by si něco začal s jednou z nás."
A že když jsme naopak hosty na nějaké party, tak ji umíme pořádně rozproudit a bez nás by se jen tak neobešla - za 14 dní na plese bude důkaz místo slibů i když tam nebudem všichni. "Nevadí, dáme si černé šaty a budem říkat, že nám umřel manžel." - "Podle mě to tak udělá každý. Nakonec to nebude ples, ale pohřební hostina."
"Děcka, mě hrozně mrzí, že vždy, když se ožeru, tak jsem takové prase."
Navzájem se respektujem, pomáháme, blbneme, svěřujeme se a je nám spolu myslím na 1 000% fajn! U nás vím, že když mi není zrovna dobře, tak si nikdy neemičkuju na pokoji, ale jdu si popovídat o pokoj vedle nebo ještě vedle a je mi dobře - protože ti lidi, se kterýma bydlím, by mě v tom nikdy nenechali koupat. "Ty fakt nejsi normální!" - "Tak se mi zdá, že tady vládne nějaká nepřátelská atmosféra."
Užila jsem si s nima strašně moc srandy a jsem ráda, že se tady sešla taková sestava. Škoda jen, že nás za 2 měsíce bude jedna opouštět - ale jen na chvilkuuuu.
"Ty jsi povrchní, namyšlená a ještě nemáš problém si to přiznat. To je krásné."
Takže až budete stát před rozhodnutím, kam se zavrtat při vysokoškolském studiu, rozhodně volte byt plný skvělých známých lidí, tak jako to mám já. Bude nás na tom světě zase více spokojených.
Na druhák jsme se přestěhovaly do bytu, kde nás bylo ze začátku 7. Asi se děsíte takového velkého čísla - a musím říct, že i my jsme se původně děsily, ale nakonec no problemo. Teda, problemy byly, ale ne ty, které jsme očekávaly (rvačky o koupelnu, kuchyň, záchod, bordel atd.). V průběhu druhého semestru se tři holky od nás odstěhovaly, protože odjely na erasmus a my jsme byly se zbytkem postaveny před důležitým rozhodnutím - koho si nastěhujem na byt?
Náhodou jsem se o tom zmínila před mým oblíbeným spolužákem a on se toho náhodou chytil a byla ruka v rukávu - a tak s námi už skoro rok bydlí Smíšek a Plyšák. A byl to nejúžasnější rok, jaký mohl být (
"O děti mi ani tak nejde, spíš o ten sex." - "Naštěstí už tě znám, tak je mi to jasné." - "To jsem rád, mě vždy unaví, než slečně vysvětlím, o co mi vlastně jde. Mám rád ty chápavé."
Ti, co mě už chvilku čtou, tak jistě ví, že pořádáme nejlepší party v historii tohoto města. "Mně řekl Frajírek, že je inteligentní. A byl ještě docela střízlivý, když mi to říkal, tak to asi myslel vážně." - "Kdyby byl tak inteligentní, jak o sobě tvrdí, tak by si něco začal s jednou z nás."
A že když jsme naopak hosty na nějaké party, tak ji umíme pořádně rozproudit a bez nás by se jen tak neobešla - za 14 dní na plese bude důkaz místo slibů i když tam nebudem všichni. "Nevadí, dáme si černé šaty a budem říkat, že nám umřel manžel." - "Podle mě to tak udělá každý. Nakonec to nebude ples, ale pohřební hostina."
"Děcka, mě hrozně mrzí, že vždy, když se ožeru, tak jsem takové prase."
Navzájem se respektujem, pomáháme, blbneme, svěřujeme se a je nám spolu myslím na 1 000% fajn! U nás vím, že když mi není zrovna dobře, tak si nikdy neemičkuju na pokoji, ale jdu si popovídat o pokoj vedle nebo ještě vedle a je mi dobře - protože ti lidi, se kterýma bydlím, by mě v tom nikdy nenechali koupat. "Ty fakt nejsi normální!" - "Tak se mi zdá, že tady vládne nějaká nepřátelská atmosféra."
Užila jsem si s nima strašně moc srandy a jsem ráda, že se tady sešla taková sestava. Škoda jen, že nás za 2 měsíce bude jedna opouštět - ale jen na chvilkuuuu.
"Ty jsi povrchní, namyšlená a ještě nemáš problém si to přiznat. To je krásné."
Takže až budete stát před rozhodnutím, kam se zavrtat při vysokoškolském studiu, rozhodně volte byt plný skvělých známých lidí, tak jako to mám já. Bude nás na tom světě zase více spokojených.
Po tomhle článku se cítím důležitěji než kdy dřív! T.
OdpovědětVymazatJá chci taky takovejhle život, sakra :)
OdpovědětVymazatMoc hezký :) Přesně to popisuje studentský život :) Já jsem na koleji bydlela 2 roky a vyhovovalo mi to. Má to něco do sebe :D Co se soukromí týče, tak jsem si stěžovala jenom o zkouškové, protože jsem chtěla mít klid na učení. Ale na bytě jsou pokoje také většinou po 2 až 3, takže by to bylo asi podobné :) Teď bydlíme se slečnou A v mini bytečku a je to moc fajn. Vedle máme ještě jednu slečnu, se kterou jsme si strašně sedly, dobře se s ní kecá a na druhou stranu občas o ní člověk ani neví :D To spíš ty narušovatelky klidu jsme my s K., protože pořád cvičíme, skáčeme a tak :D
OdpovědětVymazatNejdůležitější je stejně najít super spolubydlící- a to se mi vždycky splnilo! :)
Na koleje bych taky nešla, protože já jsem člověk, který potřebuje klid celkem často. :D Tam bych se asi zbláznila. :D
OdpovědětVymazatTy jo - 7 lidí v bytě, neumím si to vůbec představit, musely jste tam mít celkem veselo. :D
Je super, jak teď máš spolubydlící ,se kterými si tak rozumíš - a i navzájem, že jste všichni spíš kamarádi, než cizí lidi, co spolu "jen" bydlí. Určitě to má spoustu výhod. :)
Jak to popisuješ, je to tak krááásný! :)
Já bohužel se spolubydlením moc spokojená nejsem. :D Nééé, že by to byla úplná katastrofa, ale žádná sláva to taky není. Když jsme tu s přítelem bydleli sami, bylo to tisíckrát lepší. Se spolubydlícími se spíš ignorujeme, jen občas prohodíme nějaké slovo, ale největší radost mám, když odjedou na víkend domů. :D :D
Bohužel jsme si nesedli tak, jak jsem si ze začátku myslela. Pořád doufám, že se to ale ještě změní, protože tu plánují bydlet ještě i další rok. :D
Ahoj :) Nellie, to je super. Hele nešetři nás těma historkama z vašeho bytu. Pěkně se čte jak si užíváte vaše přátelství.
OdpovědětVymazatkeď ma vôbec niekde na výšku vezmú tak budem pred touto otázkou stáť ďalší rok .. ja som tiež človek čo potrebuje aj svoj kľud aj svoj priestor takže keby bolo len na mne tak určite volím byt, ale uvidíme aké budú okolnosti :) a určite ti verím že to musí byť super mať skvelých spolubývajúcich :)
OdpovědětVymazat