Co je v domě, není pro mě

Pokud se někteří z vás chystají na vysokou školu, jistě budou postaveni před problém, zda se nastěhovat na koleje nebo byt. Já jsem před téměř třemi lety řešila to samé - od začátku jsem věděla, že na koleje mě nikdo nedostane, protože já občas potřebuji mít svůj vlastní klid, kterého by se mi tam určitě nedostávalo. Tak jsem sháněla spolubydlící i byt - přes kamarádku jsem sehnala jednu holčinu, která řešila stejný problém, tak proč ho neřešit společně - zvlášť, když jsme pak zjistily, že jsme spolu chodily do školky (ten svět mě nepřestane udivovat) a nakonec jsme i našly - byt pro 4 lidi. Na tohle období docela ráda vzpominám, ale už bych ho asi nevrátila, protože jediné, co mi chybí, je právě má spolubydlící. Zbytek nic moc.
Na druhák jsme se přestěhovaly do bytu, kde nás bylo ze začátku 7. Asi se děsíte takového velkého čísla - a musím říct, že i my jsme se původně děsily, ale nakonec no problemo. Teda, problemy byly, ale ne ty, které jsme očekávaly (rvačky o koupelnu, kuchyň, záchod, bordel atd.). V průběhu druhého semestru se tři holky od nás odstěhovaly, protože odjely na erasmus a my jsme byly se zbytkem postaveny před důležitým rozhodnutím - koho si nastěhujem na byt?
Náhodou jsem se o tom zmínila před mým oblíbeným spolužákem a on se toho náhodou chytil a byla ruka v rukávu - a tak s námi už skoro rok bydlí Smíšek a Plyšák. A byl to nejúžasnější rok, jaký mohl být (když neberu nějaké dva měsíce, kdy byl Smíšek totálně na zabití a já jsem se modlila, aby se odstěhoval).. Už je vše vyjasněno a osazenstvo celého bytu se navzájem miluje - samozřejmě jen platonicky, protože máme zavedené pravidlo co je v domě, není pro mě.
"O děti mi ani tak nejde, spíš o ten sex." - "Naštěstí už tě znám, tak je mi to jasné." - "To jsem rád, mě vždy unaví, než slečně vysvětlím, o co mi vlastně jde. Mám rád ty chápavé."
Ti, co mě už chvilku čtou, tak jistě ví, že pořádáme nejlepší party v historii tohoto města. "Mně řekl Frajírek, že je inteligentní. A byl ještě docela střízlivý, když mi to říkal, tak to asi myslel vážně." - "Kdyby byl tak inteligentní, jak o sobě tvrdí, tak by si něco začal s jednou z nás."
A že když jsme naopak hosty na nějaké party, tak ji umíme pořádně rozproudit a bez nás by se jen tak neobešla - za 14 dní na plese bude důkaz místo slibů i když tam nebudem všichni. "Nevadí, dáme si černé šaty a budem říkat, že nám umřel manžel." - "Podle mě to tak udělá každý. Nakonec to nebude ples, ale pohřební hostina."
 
"Děcka, mě hrozně mrzí, že vždy, když se ožeru, tak jsem takové prase."
Navzájem se respektujem, pomáháme, blbneme, svěřujeme se a je nám spolu myslím na 1 000% fajn! U nás vím, že když mi není zrovna dobře, tak si nikdy neemičkuju na pokoji, ale jdu si popovídat o pokoj vedle nebo ještě vedle a je mi dobře - protože ti lidi, se kterýma bydlím, by mě v tom nikdy nenechali koupat. "Ty fakt nejsi normální!" - "Tak se mi zdá, že tady vládne nějaká nepřátelská atmosféra."
Užila jsem si s nima strašně moc srandy a jsem ráda, že se tady sešla taková sestava. Škoda jen, že nás za 2 měsíce bude jedna opouštět - ale jen na chvilkuuuu.
"Ty jsi povrchní, namyšlená a ještě nemáš problém si to přiznat. To je krásné."

Takže až budete stát před rozhodnutím, kam se zavrtat při vysokoškolském studiu, rozhodně volte byt plný skvělých známých lidí, tak jako to mám já. Bude nás na tom světě zase více spokojených.